Krajina prílivu

´Alenka v říši divů´ na tripu. Po čase možná trochu monotónní, ale nemohu si pomoct, mě to pojímání okolního světa skrze fantazijní představy malé holky bavilo, rád jsem vyrážel s jejími "kamarádkami" panenkami (respektive jejich hlavami) na průzkum terénu, s mentálně postiženým Lukem s potěšením plaval v moři vysokých stébel trávy a padal do králičí nory. A chápu, proč si Terry vybral zrovna Cullinovu novelu, to byl materiál pro jeho nespoutanou imaginaci a hravost jako stvořený. Gilliam je po menší přestávce zpátky ve formě a né že ne..... (31.07.2006)

Divné. Gilliam chtěl nejspíš říct, že děti, steně jako dospělí, občas potřebují uniknout do svého světa, akorát k tomu nepotřebujou drogy apod. A že se v tom svém světě můžou, stejně jako dospělí, snadno ztratit. Nevím, zda je Gilliam dítě, nebo dospělý, ale ztratil se v tom teda pekelně. Navíc je to většinou dost hnusný a neustále to staví diváka do poněkud pedofilní pozice.. děkuju, nechci... (04.09.2007)

V prvom rade by ma zaujímalo, čo rodičia tej neuveriteľnej Jodelle Ferlandovej hovoria na to, že ich dcérka sa vo filme obíma a bozkáva s mŕtvolou, potom s múmiou ("Sme šťastná rodina.") a tiež s dospelým mužom ("Ty si môj miláčik.") a pri pohľade do zrkadla si s neskrývaným potešením zafandí: "Ty jedna malá kurva." Terry Gilliam totiž rozhodne nepoužil CGI verziu tej malej Meryl Streepovej. Pravdepodobne sa to nikdy nedozviem, takže k vlastnému filmu. Kdesi v úvode Jeff Bridges (pozvoľna odchádzajúc na dovolenku) povie: "Pozostatky dávnych čias, osamelé kenotafy stojace pozdĺž melancholickej krajiny prílivu." Ak vám táto veta nepripadá zaujímavá a krásna, na Tideland sa vykašlite. To isté platí pre tých, pre ktorých je synonymom fantázie Pán prsteňov a synonymom kvalitného filmu čokoľvek od Spielberga. Režisér možno mal na zreteli Alicu v krajine zázrakov a Psycho, mne však Tideland pripomína skôr Texaský masaker a Felliniho Giuliettu a duchov. Výsledok je nevšedne expresívny a zážitok z neho akosi podozrivo dôverný :-) Vzhľadom k celkom zjavnej reflexii patologicky formovanej osobnosti a protopubertálneho besnenia :-) je ten film až hrubozrnne naturalistický a veľa surrealizmu by som v ňom nehľadal. Šialené okolnosti príbehu nie sú projekciou psychiky dievčatka - jednoducho je do nich osudom vmanipulované, nedotvára ich ani nepretvára, iba chladnokrvne berie na vedomie a glosuje jej vlastným spôsobom. Keďže má osvojené mimoriadne svojrázne kultúrne vzorce a normy správania, nenormálna realita je pre ňu čosi celkom normálne, preto nečudo, že divák naozaj asociuje Alicu v krajine zázrakov. Skutočnosť, že takéto "zázraky" sú v podstate realitou, posúva žáner Krajiny prílivu dosť ďaleko od klasického fantazijného filmu. Kam presne si povedať netrúfam, film je to však po všetkých stránkach výnimočný. Je to monument. V 18. a 19. storočí britskí džentlmeni používali na označenie bizarných stavieb postavených pre potechu ducha na opticky exponovaných miestach svojich panstiev slovíčko "eyecatcher". Terry Gilliam je reinkarnáciou niektorého z nich a jeho Tideland takýmto "chytačom očí". (07.05.2007)

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam. (23.04.2010)

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)