Pinjar
The Cage
Pinjar
Réžia:
Chandra Prakash DwivediKamera:
Santhosh ThundiyilHudba:
Uttam SinghHrajú:
Urmila Matondkar, Manoj Bajpai, Sanjay Suri, Priyanshu Chatterjee, Isha Koppikar, Lillete Dubey, Kulbhushan Kharbanda, Farida Jalal, Alok Nath, Seema Biswas (viac)Obsahy(1)
Pinjar je film natočený podle stejnojmenné novely od spisovatelky Amrity Pritam. Děj se odehrává na konci čtyřícátých let v Indii, posléze v Pákistánu (po rozdělení se vesnice, ve kterých se děj odehrává stávají součástí Pákistánu). Příběh je nejen zajímavou sondou do tehdejších nábožensko-politických bojů a problémů, ale i ukázkou, jakou roli měly v té době ženy a jakou mají často i dodnes. Puro je hindka, která se má vdávat, ale je těsně před svatbou unesena. Únoscem se stává muslim Rashid, který byl svou širokou rodinou přinucen Puro unést, aby tak odplatil dávnou hanbu, kterou spáchal její dědeček, když unesl tetu Rashida. Puro se podaří posléze utéci, ale její rodiče ji zpět nechtějí přijmout kvůli cti rodiny a kvůli tomu, že by si ji stejně nikdo nevzal. Puro tedy žije s Rashidem, který je na ni opravdu hodný, zatímco její bratr se nevzdává a stále usiluje o to, aby ji našel. (malamia)
(viac)Recenzie (9)
Pinjar by byl dobrý náhled do historie, kdyby nebyl tak zatraceně dlouhý, kýčovitý a ufňukaný. Věčné vpády písniček do děje mě taky zrovna nenadchly. Všichni pláčou kvůli unesené Puro, střih, a najednou se tancuje, zpívá a připravuje na svatbu. Rodiče Puro jsou na zabití:: Puro byla unesena, a tím pádem je čest celé rodiny v háji a dcera je pro ně mrtvá. Nepřítomnost nevěsty na svatbě vyřešili šalamounsky: Snoubenec Puro si může vzít její sestru, a když se snoubenec cuká, tak si ji vezme jeho bratranec. A hrdinka může proplakat celý film. Až poslední hodina přinese něco zajímavého: záběry na boje v ulicích mají něco do sebe, záchrana další unesené dívky taky. Oceňuji poselství filmu, ale bohužel v závěru se zase jenom pláče, a nechápu, proč se Puro, do té doby očividně velmi nešťastná, rozhodla zůstat. 40% ()
Chvílemi až nechutně melodramatické, přehrávané scény plné neštěstí, bolesti, rezignace, utrpení..., ale čím je toho víc, tím méně to na člověka (mě) působí. Naštěstí bylo mezi tímto zjevným utrpením i utrpení méně nápadné, dokonce se zatoulaly i chvilky radosti a lásky, jako dobrý kontrast k tragickým osudům lidí v rozdělované Indii. ()
Drsný příběh, který nejspíš dost reálně popisuje, co čeká ženy a dívky ve válečných časech, a to, ať už patří k jakémukoli náboženství nebo národu. Zaměřené na to, aby publikum pochopilo, že to není jejich vina, jak si, bohužel, ještě leckdo a leckde myslí. Ve filmu je ale zbytečně moc písniček a sentimentu. ()
Indie v roce 1946. Chystá se svatba mezi dvěma hinduistickými rodinami, ale těsně před ní je kvůli dávné křivdě unesena nevěsta Puro muslimem Rashidem. Puro nezbývá nic jiného, než se smířit se svým osudem. Po rozdělní Indie a Pákistánu je unesena i její švagrová a Puro se rozhodne, že žádná další dívka nesmí zůstat zavřená v kleci. ()
Délka tohoto filmu rozšiřuje tvrzení, že nejen ke studiu je potřeba olověný zadek... Film je to velice uplakaný, ještě nikdy jsem neviděl film, kde by hlavní hrdinka plakala takřka od začátku až do konce, ne že by sice neměla důvod, ale čeho je moc, toho je příliš. Nuže, první dvě hodiny jsou přesto podařené, herci hrají za doprovodu hezkých melodií dobře a i přes typickou kýčovitost film nenudí. Zásadní zlom v poslední třetině filmu znamená také zásadní obrat v kvalitě. Do té doby docela i zajimavý film padá do klasické bollywoodské šablonky a začíná bohužel kravnout. 60 % ()
Reklama