V pasci

Výchovný apel se vztyčeným ukazovákem ohledně schůzek s neznámými lidmi z chatu je ještě skousnutelný. Ale od chvíle, kdy začne hra na samozvaného žalobce, soudce i kata, která má být jakousi satisfakcí za všechny zneužívané děti, stane se film nechutným konstruktem. Logika si dává pauzu a režisér spoléhá pouze na kameramana se zálibou ve filtrech a rozostřování. Není to však nic proti slečně jménem Ellen Page. Ta totiž ve svých (tehdejších) osmnácti letech rozhodně nevypadá na čtrnáct, ale svou protivností trumfuje i ty nejprotivnější spratky ze všech koutů kinematografie. Jedinou funkční scénou je tak až samotný závěr na střeše (emoce, logika, věrohodnost), což je ale na stominutový film zatraceně málo. (06.09.2007)

Ellen Page v červené mikině působí jako Karkulka, jenž se pouští do nebezpečné hry s vlkem. Avšak není to další vlk, kdo se ukrývá v rouše Karkulčině? Vynikající psychologická hra, v níž není až do samotného konce zcela jasné kdo je obětí. Psychologické trýzni nejsou vystavěni pouze hlavní aktéři ale i divák. V samotném závěru nás David Slade dostal přesně tam kam chtěl - na kolena. 90% (05.10.2008)

Nemám ke svým koulím nějak zvlášť vyhraněný vztah, ale jsem prostě rád, že je mám. Tudíž z pozice otce, majícího strach o své ratolesti, mi tento snímek přinesl jisté uspokojení, ale z pozice chlapa, přirozeně chránícího své nádobíčko, ve mně některé pasáže vyvolávaly jisté náznaky nesouhlasu s nabízeným řešením. Ale konzervatismus stranou - tohle antipedofilní divadlo se prostě povedlo. (16.06.2012)

David Slade má zjevně rád kameramany, kteří používají moderní techniky. Což mi tedy do tohohle "komorního dramatu" moc nesedí. No a k tomu dramatu - poněkud vykonstruovaná zápletka o setkání dítěte a fotografa by mi ani nevadila, ale morální podtext, který se ukáže později a kterého se už do konce filmu nezbavíme ano. 100 minut, jeden dům, dva herci... Přechytralého čtrnáctiletého spratka ztvárňuje Ellen Page, kterou mám chuť zabít od desáté minuty a Patrick Nilson je tu do počtu, aby bylo komu stříkat sprej do pusy a koho mučit, což je oboje dost nuda. Protivná nuda. Jako celý film. (26.04.2008)

Jestli je tohle dobrý film, který se někomu může líbit, pak se stydím za to, že jsem člověk. Většinu času se mi zvedal žaludek, tolik nenávisti k 'hlavní hrdince' jsem ještě nikdy necítil, nevěděl jsem, jestli bych jí radši vydlabával zuby skalpelem nebo jestli bych radši, aby ten film skončil teď hned. V půlce jsem nakoukl sem a viděl jsem, že je to podle všech prima, tedy jsem to dokoukal a Ne. Poselství filmu, nenáviďme, suďme, vražděme, když si myslíme, že jsme v právu, můžeme kohokoli mučit. Celé vyznění bych přirovnal k fašistické propagandě, k ničemu lepšímu. Co se týče toho zpracování, když se náhle kamera zběsile roztřásla, aby umocnila dojem 'hu! tohle prohledávání domu je dramatičtější než to před ním' a přitom se nic nedělo - už tehdy se mi zvedal žaludek i ze zpracování. A zvedal se mi i z obsahu i z vyznění. Všechny kopie filmu doporučuju spálit, protože něco tak strašně nenávistného nepatří do světa. a ps: když tu vidím lidi jako lesumir, kteří mě za tenhle názor označují za jednoduchou povahu a cpou mi, že jsem něco nepochopil... Tak po tomhle filmu bych měl chuť na něj poslat malou Hayley a uvidíme, jak moc jí dá pět hvězdiček (08.02.2009)