Faunov labyrint

Láska, která mě nedojímá, krutost, která se stane rutinou a pohádková atmosféra, která nedokáže pro svou roztříštěnost poskytnout potřebnou útěchu. Del Toro si vzal příliš velké sousto, které se mu rozpadlo na dva velké drobky. Jeden o něco menší, sladký a přesto nedochucený, druhý okoralý, skoro až tvrdý. A vůbec ne chutný. Střípky fascinujícího světa, vydařená atmosféra víl, Fauna i stvoření z Oféliiných úkolů, to jsou aspekty, které mě prostě musely dostat. Jenže tu pořád zůstává druhá část s partyzány, věčnými nezdary a divokou zarputilostí kapitána Vidala. Když se scénář snaží diváka až příliš trápit "zlými příhodami", začne mi to vadit. Ale když se zádrhel, neštěstí nebo katastrofa skrývá za každým rohem, zmizí soucit s hlavními hrdiny úplně. Proti Hellboyovi nacpanému nápady k prasknutí překvapivě sešněrovaná a jednostranná odbočka nikam. (04.01.2008)

Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně! (18.08.2007)

Všechny žánry v jednom filmu. Příběh je zasazen do roku 1944 ve dvou světech, pohádkovém a válečném. Přítmím mezi těmito světy tvoří holčička Ofélie, která z války utíkala do pohádek pouze prostřednictvím čtení pohádek. Nyní objevuje skutečný svět a já jako divák jsem mohl s ní. Přestože už jsem dospělým, film mě dokázal unést a vtáhnout přímo do filmu a emocionálně prožívat dobrodružství s Ofélií. To co jsem prožíval během 112 minut sledováním Faunova labyrinthu jsem nikdy nepocítil a ani to nedokážu vyjádřit, možná to byla touha vrátit se do dětských let a znovu mít stejně bujnou fantazii jako ona. Když jsem na to šel do kina, očekával jsem něco úplně jiného (zvyklý z režisérových předchozích filmů) a odcházel z něho nadšený, plný zážitků. Velký podíl na tom má vizuální a technická stránka filmu s nádherným a nerušivým hudebním podkladem. Ještě teď mě mrzí neproměněný Oscar za nejlepší zahraniční film. (06.08.2007)

Nádhera, od filmu jsem mnoho nečekal a musím říct, že zatraceně výborný a smutný film. Velice se mě líbí režisérův styl brutality, jež nemá žádné výhrady a to velice oceňuji. Výběr herců, masky a výprava jsou naprosto famózní a nemám co bych filmu mohl vyčíst. Ještě jsem v kině nezažil, aby všichni seděli více jak 10 minut na svých místech i když už film skončil. Jak jsem psal nádhera a jestli budu mít podobný pocit i při druhém zhlédnutí, tak se u mě Faunův Labyrint řadí okamžitě do TOP30. (24.08.2007)

Dvě hvězdičky za silný emoční pocit, i když bych ho nejraději vyměnila za úplně jiný emoční zážitek, a to za takový, ze kterého bych měla radost a ze kterého bych mohla nějakou dobu čerpat ... Nijak zvlášť se mi nelíbil příběh, ani hudba, prostě vůbec netuším proč tento film má tolika kladných hodnocení ... Co je tak uchvacujícího na zfilmovaných detailech vraždění, nenávisti ... Na konci bylo vše jasné, jak to s tím fantasy světem vlastně bylo ... (03.05.2013)