Za nepřátelskou linií

Drsná realita války tentokrát z Finska a to o konfliktu, na který z oblasti válečných filmů nejsme zrovna zvyklí. Finsko je napadeno Sovětským svazem a jako obvykle jde o všechno. Příběh je natočen na základě skutečných událostí, tudíž v něm jsou vyobrazeny i skutečné postavy. Scénář se snaží věrně držet deníků a fotografií Harryho Järva, který v roce 1942 coby poručík velel průzkumným a bojovým jednotkám pěchotního pluku IR 61. Neobvykle natočený snímek představuje událost, o kterém se filmy nijak vehementně netočí a těžko říci proč. Našedlý filtr obrazu podtrhuje atmosféru a vlivem vypravěče navozuje až dokumentární dojem. Faktem je, že se celý koncepce filmu pohybuje na hranici právě mezi hraným filmem a hraným dokumentem. A to se zdá být docela chybou. Snímek tímto ztrácí napětí, a pocit nebezpečí. Zkrátka to jako celek vyznívá jen jako obyčejná vyprávěnka, dokonce až s dvouhodinovou stopáží. Což znamená, že něco jako u válečného filmu z Hollywoodu plného bojových scén, drsných výjevů a srdcervoucích emocí se bohužel dočkat nelze. Na nějaké hrdinství se také nehraje. Armáda působí jako celek, kde každý spoléhá jeden na druhého. Bojové scény samozřejmě na správný válečná žánr obsaženy jsou, ale nejsou hlavní devízou komplexního děje. Snímek jen poukazuje na historické události dle deníků a fotodokumentace a nic víc. Tedy co se týče problematiky hrozby na finském území, jednání, řešení problémů a hlavně velení a snahy o splnění úkolů. Svou určitou váhu v rámci historie snímek má a to už hlavně ve faktu, že nepřátelští agresoři v době druhé světové války nebyli pouze Němci a Japonci. Je to sice jen takový obyčejný letmý pohled do minulosti, ale za shlédnutí určitě stojí. (21.09.2020)

Že byla finská válka dost tvrdá, netřeba dvakrát psát v tomto komentáři. Finové se ubránili více jak jednou takové přesile ruských vojsk, které si chtěli smlsnout na finské zalesněné krajině. Jenže netušili, že Finové jsou horké hlavy a po vybojování si svobody se své země jen tak pustit nehodlali. A do toho znali finské zimy a svoje okolí, které je od shora až dolů víceméně neměnné. Lesy, jezera, lesy, jezera...Každopádně klobouk dolů finské armádě, která jako jediná dokázala sovětské armádě vzdorovat. Mrzí mě ale, že tvůrci tohoto filmu odvyprávěli až dokumentárně přesně příběh, ale zapomněli trošku na osobitost jednotlivých postav a samotný příběh. Každopádně prolínání s vyprávěním opravdových veteránů a skutečnými záběry si mě tento film dokázal získat. (18.05.2014)

No.¬         Tenhle snímek je pro diváka nevyhledávajícího cíleně válečné snímky pro válečné snímky téměř bezcenný. Svou tendenčností se nijak neodlišuje od tendenčních válečných snímků kterékoli národní tvorby, americké, ruské, československé. Od mnohých zmíněných se však odlišuje chabostí podání. Když to shrnu, divák se nedozví ze skutečnosti nic, ale vůbec nic, a v podstatě stráví dvě hodiny koukáním na vojáky vzájemně se střílející v zákopové válce. Lidská nitka příběhu: každá sudička by se musila propadnouti hanbou; takže ani tady nic.¬                 Kdybych byl finským myslitelem, nebo aspoň finským socialistou té doby, mohl bych vám vyprávěti mnohé o politice tehdejší finské vlády, o křížích a o hvězdách, o celé té složité politické spleti mé doby. Velice zjednodušeně řečeno, Finové se politicky přiklonili k Říši, takže pro Sovětský svaz bylo důležité tuto frontu otevřít. Vedlejší motivy jsou přítomné v kterémkoli politickém rozhodnutí, a proto se o nich nebudu zmiňovati.¬                 Poznámka: Opoznámkování uživatele "kedu" nelze pro jeho opačnou stranickost doporučiti; stejně tak považuju za zavádějící tu část opoznámkování uživatele "robfi", která hodnotí přínos Finů na výsledku války (k ostatku jeho opoznámkování nemám výhrady). (04.07.2016)

Pokračovací válka finských fašistů a německého wehrmachtu s vojsky SSSR je ve filmu vyobrazena následovně. Finové a Švédi (asi také fašisté) se nijak fašisticky neprojevují - nehajlují a podobně. Sovětští vojáci ve filmu mají roli stafáže, do které se střílí a jsou vykreslovaní vo roli jednoznačnýc nepřátel... Jaká je pravda? Finové kooperovali s Německem až do konce války. Německu vydali více jak 2000 židů, což byla jedna s podmínek pomoci finské armádě proti armádě Rudé. Šlo o armádu fašistickou ve všech směrech, ale to film velmi taktně zamlčuje. Zde na ČSFD to nikomu nevadí, asi jako u většinu jiných filmů zkreslujících autentickou historii. (26.07.2014)

Nežli válečné drama, spíše jakási forma hraného dokumentu o válce Finska proti sovětským hordám za podpory švédských, estonských a kdo ví jakých ještě dobrovolníků. Jak už je tu ale v komentářích psáno, nefunguje to moc jako film. Poznáte pár postav, které si v průběhu filmu zapamatujete podle ksichtu, ale jejich osud vám bude zcela lhostejný a pokud někdo padne, uděláte si tak maximálně čárku. Jako televizní projekt by to bylo drahé a průměrné, jako film do kina si to ale představit neumím, na to je to moc televizně zpracované. (27.12.2014)