Šťastie na dosah

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

Scénář: Steve Conrad .. Milé, malé, skromné, smutné, reálné .. a výsledný poctivý doják je téměř na dosah. Možná to je největší problém - ten průhledný tah na emoce. Otec a syn Smith - Smith jsou naštěstí přesvědčivě a dostatečně vysoko nad hereckým průměrem. Škoda, že nad tento průměr nevystřelil i scénář. Ještě že Gabriele Muccino dělá co se dá a spoustu zádrhelů jemně uhlazuje. Všechny ovšem neuhladí... 70%. (19.11.2007)

Tak Will Smith byl fakt výbornej a doufám, že toho Oscara jednou dostane. Navíc to vypadá, že herecký geny půjdou dál v rodině, protože jeho syn Jaden je taky dost dobrej a docela roztomilej na herecký dítě. Jinak mi to ale přišlo docela nudný a způsob, jakým mě chtěl film dojímat každou druhou scénu, protože na tom byl hlavní hrdina čím dál hůř a hůř, mi přišel ke konci už protivný. Škoda. (24.02.2008)

Závěrečná scéna (poprvé a naposledy emoce) a herecký výkon Willa Smithe + Thandie Newton bravurní. Jinak je to ale průhledné a přehnaně idealistické. Holt tyhle šablonovité povídky o tom, jak se Honza stal (málem) králem jsou pro masu čistou inspirací, kdy nezodpovědný fuck up tatínek tak vzorně vede rodinný budget a nosí maso na stůl, až ho opustí manželka a se svým synem přespává na toaletách v metru, avšak přesto den co den tvrdě pracuje zdarma, aby došel úspěšně do finále. Jestli tuhle melancholickou pohádku vezme někdo vážně, v praktickém životě bude pěkně v řiti. Velmi vzdáleně inspired by true story. Tak, jak se to hodí slzuchtivému publiku. Trestuhodně nepovedená kopírka skutečné cesty za snem, kde je potřeba udělat víc, než jen slepě koukat dopředu. Třeba i kolem sebe. (30.07.2015)

Děkuju pekně za tak depresivní podívanou na Štědrý den! Celý film je pouze sledem scének na téma "vždycky může být hůř - a taky brzo bude". Will Smith hraje vcelku přirozeně chlapíka stíhaného všemi možnými drobnými i velkými pohromami, který to nikdy nevzdá (čekal jsem ještě nějakou zákeřnou chorobu na závěr), i v nuzných podmínkách se vzorně stará o svého synka a zároveň dře na své kariéře. Ach jo, jestli si tak někdo představuje umění... (24.12.2006)