Andy Goldsworthy

Věřím, že pan Goldsworthy při fungování svého bezvýznamného díla prožívá vlastní katarzi a já ho obdivuji, že se rozhodl dosahovat jí právě takto. Je patrné, že při snaze vysvětlit svoje pocity slovy, místy zklouzává k dojmu lehké zahleděnosti sám do své fundamentalistické mysli, jíž se snaží dát jiný rozměr. Ale on to přece nemusí nikomu vysvětlovat... (11.05.2008)

o tomto "přírodním" umělci jsem se dozvěděl až díky tomuto dokumentu, který přibližuje jeho často velmi rychle pomíjivou tvorbu i soukromý život. Bylo to zajímavě zpracované a některá dílka bych si klidně doma vystavil, kdyby to šlo. Je fajn, že v západní kultuře jsou i takoví umělci a mluví se o nich, protože nápaditost mu rozhodně nechybí. Můj "čtyřlístek" si zaslouží a rád se někdy podívám na jeho další dílka. Doporučuji tento videoart zejména zájemcům o kombinaci umění a přírody. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (11.06.2013)

Pro mě naprosto fascinující dokument. Můžeme sledovat tvůrčí proces Andyho a ten (když má náladu) se s námi podělí o své pocity. A až mě uvidíte ležet v dešti na silnici s foťákem v ruce, tak už budete vědět. "It needs dedication." PS: Hned mi bylo jasný, že to neni rodilej Skot, bylo mu totiž rozumět. (01.08.2010)

mala som predstavu, že konceptuálne umenie sa robí pri stole s veľkým popolníkom, z pretlaku pseudoideí. potešilo ma, že Andy to myslí naozaj úprimne. film má príjemnú zenovú atmosféru a viesť polemiky o tom, či má alebo nemá landart po päťdesiatich rokoch existencie v oblasti umenia miesto... už asi nemá zmysel. Andyho baví príroda a pre túto tému si snáď nemohol zvoliť lepšie médium. finálne pohľady na dielo sú poväčšine dokonca esteticky atraktívne... predsa len sa mi zdalo trošičku zábavné, keď Andy kľačal pri mori, "hral sa" s kameňmi a hovoril o "serious work". ak tam totiž nie je nikto, kto by dielo "skonzumoval", celá táto inštalácia fakt nadobúda charakter bezstarostnej, samoúčelnej hry. napokon, ak má Andy ešte stále svojho kurátora, ktorý dokáže presvedčiť odbornú verejnosť, že je rovanko fajn sa dívať na fotky týchto "krajinných zásahov", je Goldsworthy (výnimočne) v suchu. (02.02.2013)

Ten pán mi už od začátku dost lezl na nervy. Ano, obdivuji jeho nadšení pro práci, to, že jí obětuje celý svůj život, že chce svou tvorbou něco vyjádřit... Jenže všechna ta díla si byla neskutečně podobná, většina lidí je stejně nikdy neuvidí a pokud ano, tak jim nic moc neřeknou. Nějak přestávám nacházet smysl ve stále stejných vlnkách, spirálách, hromadách materiálu a z nadšení ze stavění chýší jsem vyrostla někdy na základce. Samotnému dokumentu na druhou stranu nelze vůbec nic vyčíst, velkolepé záběry celků přírody střídaly zajímavé detaily Goldsworthyho výtvorů, celý snímek neopouštěl svou hlavní linii a myšlenku a snažil se "umělce" představit opravdu ze všech pohledů. Bohužel nudný objekt nezachrání ani sebelepší režisér.... (27.10.2011)