Lojzička je číslo

Kvůli tomu názvu jsem si myslela, že princezna bude bláznivá a ztřeštěná a ona se věnovala pouze tělocviku. Vodník v podání Miroslava Táborského vypadal jako z hororu. Já jsem holt zvyklá na jiné vodníky, třeby na ty, které vždycky hrál Josef Dvořák. Ovšem tito vodníci byli spíše roztomilí, než aby pořádně škodili lidem a podváděli, kde se jen dalo. Jinak je pohádka velmi dobře obsazená. (19.01.2012)

Klasicky roztomilá televizní pohádka s cirkusem (mimochodem právě prostředí cirkusové rodiny mě zaujalo na téhle pohádce asi nejvíc), olysalým vodníkem, poněkud hloupočkou princeznou a přestárlým přeslazeným princem. Bonusem navíc je skvělé obsazení. Ideální kombinace na nedělní oběd, takže já jsem spokojená. (12.03.2013)

Vždycky jsem si přála, aby byl Kryštof Hádek princem. O této pohádce jsem samozřejmě věděla, ale protože se jedná o docela neznámou pohádku, nebrala jsem to jako "splnění mého přání". Přála jsem si, aby se Kryštof objevil jako pořádný princ, v pořádné celovečerní pohádce, na kterou se jak děti, tak i dospělí budou dívat každý rok v televizi. Toho už se ale bohužel nikdy nedočkám ... Což je opravdu obrovská škoda, protože právě v této pohádce mi Kryštof s přehledem dokázal, že by na to měl! Od pohádky jsem toho moc nečekala, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Příběh není úplně nejhorší a celkově na mě Lojzička je číslo působí opravdu pohádkově. Sice se nejedná o pohádku, o které bych řekla, že nějak výrazně překračuje průměr, ale pokud na ni někdy v televizi narazím, určitě se na ni s radostí podívám. (02.01.2016)

Princezna Lojzička se v tradičně pohádkovém příběhu snaží seč jí síly snaží popudit diváka, což se jí nedaří, protože to je mile působící holka, zato jejímu otci, který se snaží předvádět herecké umění se to daří dokonale. Nevadí mi kulisovost pohádek a to, že z toho trčí ateliér, vlastně to mám nějakým zvráceným způsobem ráda, ale ten mini provazochodecký zablácený dvorek, upachtěný král a nevyužitý druhý královský pár se odpustit nedají. No dobře, zas tam je pěkný králík a koza. (13.03.2011)

Vyskytuje-li se v pohádce královský syn a/nebo dcera, obyčejně to skončí svatbou. Tak tomu je už od Němcové a Erbena, ale u moderních autorských televizních pohádek se uzavření sňatku nastoluje jako vlastní téma, resp. probléma. Jak provdat princeznu /prince; jak si zasloužit princeznu; výběr partnera; podmínka zamilovanosti (implicitní nebo výslovná); sňatek jako oficiální iniciace generační výměny na trůnu. No a k tomu trůnu: Značné možství pohádek jde totiž ještě dál, v těchto nevidíme, ba ani netušíme žádné království, neřku-li říši. Vidíme jen domácnost jakési lehce bizarní rodiny s komorníkem, případně s dalším personálem. Že je tato rodina přesto prezentována jako královská (a její hlava jako držitel moci v nejbližším okolí), dodává (vedle symbolického pojetí nevěsty coby královničky) těm rodinám zajímavý rozměr nezbavitelné exkluzivní odpovědnosti za okolní svět (většinou se nezdá, že by si tvůrci tento aspekt uvědomovali, někde se ale s onou odpovědností explicitně pracuje v určité kritické situaci, váhu má také "královské slovo", rozuměj nezrušitelné). Otázka sňatku často bývá v těchto pohádkách spojena s výchovnými problémy a obyčejně tyto pohádky disponují nějakou deviací. Je-li nostitelem deviace princezna, může být např. rozmazlená, větroplašská, sečtělá atd. atd. Často už název díla k příslušné deviaci odkazuje. Tak zde máme princeznu, která je "číslo". To je sice chytře víceznačné (stává se číslem cirkusového programu a je na to hrdá), ale očekávání názvem vyvolané vychází na prázdno. Jde prostě o princeznu, kterou nebaví nic než tělocvik a místo jakékoli číslovosti (třeba ztřeštěnost, poťouchlost aj.) na ní můžeme pozorovat toliko běžné pubertální frackovství. Ježto mě tato pohádka až do půlky dost nudila, je fajn, že aspoň Doležalová ve svém projevu nudná není, ačkoli vcelku byla herecky chabá, což obzvlášť vyniká vedle Hádka, na němž je už tady znát, že je to dobrý herec, a člověk si ho opravdu užívá. Táborský jako vodník skvělý a vzhledem k jeho žabí hubě, náležitě zde prodané, lze říci dokonalý. Rodičové Krbová-Trávníček hodně dobře sladění, i když s nějakým nepřehrávačem po boku mohla Krbová vyniknout ještě lépe. Rodičové Krečmerová-Jiráň si zasloužili mnohem víc prostoru, už pro tu vzájmenou jinakost a počáteční odpor mezi princem a princeznou. Vcelku mám podobný dojem jako u jiných Hanušem režírovaných pohádek: Z různých příčin je mi sympatická, ale provedení je dost chabé (čímž nemyslím okatou studiovost, ta je v cajku). Měřeno mým náročným vkusem je to na dvě hvězdy, ale musím připočíst, že týž můj vysoký vkus nemá problém tuto pohádku doporučit malým dětem, pro něž je myslím úplně v pohodě. (09.01.2024)