Most do Krajiny Terabithia

Príjemný rodinný film s dokonalými trikovými efektami, sympatickými hercami a zaujímavým príbehom. Netradičná fantasy o priateľstve, ktorého sila dokázala stvoriť krásny imaginárny svet. Stačí, keď sa budete dobre dívať a mať otvorenú svoju myseľ a určite aj vy podľahnete jeho kúzlu. Aj vám sa podarí prejsť cez "Most do Krajiny Terabithia". Nebráňte sa tomuto dobrodružstvu. **** (30.06.2009)

Krásný film, opravdu krásný. A tak dojemný. ____ Koncept a scénář filmu, ač se to nezdá, je velice originální. 1, Nemáme totiž do činění s otřepaným dobrodružstvím dětí, které v kouzelné zemi na straně dobra porazí zlo, naopak postavy neustále pendlují mezi školou, rodinnou a Terabithiou. Film se víceméně nikdy nerozjede a staví na rozvíjení několika vedlejších epizod (otec, malování, učitelka, šikana). Díky absenci nosné linie děje nelze dopředu nic předvídat a kupříkladu stěžejní zvrat bych se nebál označit za geniální a šokující. 2, Klasický model loserovství vykoupeného fantasií a návštěvami pohádkových krajů je v tomhle filmu totálně překopán. Jistě, jde tu o fikci, ovšem nerelativizuje se zde fikce filmová (uvěřitelnost filmu samotného), ale fikce uvnitř filmu (uvěřitelnost pohádek). Není kladen důraz na cizí světy, jen na to, zda vůbec mohou existovat. A i proto si film může dovolit poněkud tristní monstra, protože o ně vůbec nejde. A ano, AnnaSophia Robb je božská. Vlastní jakous auru. Nikoliv sexuální, spíše auru dobrosrdečnosti. Klaním se matce přírodě. (27.10.2008)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Až překvapivě milý a více než snesitelný dětský film s čirým poselstvím, který si díky politice Walden media hraje na víc než čím ve skutečnosti je. --- Nedělám to často a svým způsobem je to tedy rarita, ale u Terabithie musím jít po druhém setkání o pořádný kus výš. Csupo dokázal nádherně vystihnout city a porozumění mezi postavami, vytěžil maximum z minimalistické formy a předvedl, že když máte k předloze dostatečný cit a sami otevřete mysl dokořán, dokážete velké věci. 8/10 pro dost možná největší a nejpříjemnější překvapení roku. (12.02.2007)

Film, o kterém se zmiňovala i slavná "Anička" v dopisu prezidentovi republiky jsem si prostě nemohl nechat ujít. ____Most do země Terabithia je standartní disneyovský produkt vyprávějící o strastech dětství, rodiné pospolitosti a důležitosti bezbřehé fantazie. Žel malý outsider Jess není zrovna zajímavou postavu a jeho domácí i školní potíže působí velice vlažně a okoukaně, kterýžto nedostatek fantazijní výlety do zářné Terabithie nedovedou napravit, jelikož vše co z této bájné země skutečně uvidíme, nevypadá po výtvarné ani technické stránce příliš dobře a nabízí se škodolibá poznámka, že fantazie shází především tvůrcům. Nicméně film má jeden obrovský trumf a to Jessovu okouzlulící spolužačku Leslie stvárněnou fantastickou AnnouSophií Robb. Ona je to zářící sluníčko, kolem něhož se celý příběh točí a od kterého je težké odtrhnout zrak a s blaženým výrazem si nepředstavovat, že právě Leslie je vaší dcerou, sestrou nebo kamarádkou. I ten truhlík Jess se vedle ní úplně ztráci. AnnaSophia je jednoduše výjimečný talent a její osobní kouzlo se zároveň stává kouzlem Terabithie. Bez něj/bez ní by šlo o tuctové filmové ubožátko. ______!POZOR, ZÁSADNÍ SPOILER!______Tragickým středobodem celého snímku se pro mne nakonec stala Lesliina smrt, jíž jsem byl zasažen až příliš hluboce. S Leslie zkrátka umřel i film a oplákaval jsem ji i douho poté, co Jesse hledícího k světlým zítřkům vystřídaly titulky. Diváci odcházející ze sálu s mokrými kapesníčky se sice většinou počítají za jednu ze známek kvalitního filmu, tady ovšem tragický osud jedné převelice smypatické dívky úplně spláchnul celou tu moralistickou rodinnou báchorku z centra pozornosti. (10.11.2008)