Čas

Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. (05.11.2010)

Hodně dobrý psychologický snímek korejského filmového vévody Kima. Variace změn podob milenecké dvojice pomocí plastických operací a vztah těchto změn k vzájemné lásce obou protagonistů. My muži jsme jednodušší, proto ani hlavní hrdina ani já plně nechápeme důvody těchto změn mající kořeny v ženské duši. Nicméně důvod k zamyšlení tady je... Trailer: http://www.csfd.cz/film/222698-cas-shi-gan/videa/ (01.11.2009)

Překvapivě jemný snímek, reflektující sílu lásky a posedlosti. Tradiční Kim Ki-dukova mystika se hlásí o slovo poměrně pozdě, avšak o to naléhavěji. Vyrámcování je velmi povedené a filmu vlastně dodává i zajímavý otevřený konec. Většina snímku, rezignující na velkou část Kimových charakteristických ingerediencí, zčásti stavějící dokonce na síle a humoru klasicky vypointovaného dialogu, je jistě chvalitebným pokusem, osobně se mi ale více líbil krásný poeticko-tragický konec. (13.10.2006)

Hodně dlouho to nevypadalo jako Kimův film, ale závěr to tradičně katapultoval hodně vysoko. Odcházela jsem z kina se spoustou otázek v hlavě a vysvětlení může být tolik. Úžasné byly výtvory v sochařském parku a už dlouho se mi neudělalo u filmu špatně, jako u záběrů z plastické operace. Mě by to tedy odradilo, ale Kimovu hrdinku ne, udělala by pro svou lásku cokoliv. Otázka je, jestli jí za to obdivovat nebo zatracovat. (16.10.2006)

Pekny a zajimavy film (jak jinak u Kim Ki-Duka), v zaveru vsak mozna uz trochu prekombinovany a hystericky. Tradicni Kimova symbolika je tentokrat soustredena hlavne na plaz se sochami, ktere je vzdy prvnim mistem setkani pro dej dulezitych postav. Na rozdil od autorovych predchozich filmu sledujeme tentokrat vice dialogu a stoprocentni absenci nasili, ktera je vsak v urcite smyslu "vynahrazovana" zabery z operaci. Nakolik lze snimek interpretovat jako vyzvu k prirozenosti a ukazku negativnich dopadu plasticke chirurgie, je na kazdem jednotlivem divakovi. (14.07.2006)