Příběhy ze Zeměmoří

Štúdio Gibli znova prekvapuje. Najväčším zadosťučinením považujem fakt, že knihy Ursuly K. La Guinovej o Zememorí moc nemusím. Čítal som prvú trilógiu a že by som bol s toho nadšený sa nedalo povedať. Pričom sa mi ten nápad celkom pozdával. Ale nikdy som si k tomu nenašiel cestu ako mnohý iný fanúšikovia. Mijazakiho syn, ale vytvoril veľmi pekné dielko odrážajúce tú najlepšiu možnú animátorskú techniku, ktorou je toto štúdio preslávené. Pekne vykreslené charaktery, atraktívne prostredie a výborná hudba. To všetko spôsobuje, že film má pekné tempo, a presne ten správny nádych dobrodružstva, ktorý mi u knihách chýbal. Ak dakedy Otec Mijazaki skončí s filmovaním, tak jeho syn ho náležite zastúpi. Možno nie úplne dokonalé, ale to mi je jedno. Tales from Earthsea sú peknou poctou vážnejším druhom fantasy, v ktorom je odrazený skutočný ľudský boj. Posledná polhodina, kedy sa hlavný hrdina Arren snaží poraziť svoj strach zo smrti je krásne vygradovaný a spôsobujúci potrebnú katarziu. Bravo. (29.09.2013)

Když přemítám nad Tales from Earthsea, tak se neubráním té salající epičnosti a velkoleposti příběhu, ale i jeho faktické prázdnoty. Vidím, cítím, slyším všechny ty mozaiky a dílky inspirace. Uvědomuji si ty tahy nitek osudovosti, nevyhnutelnosti a představeného poslání. Rezonující úvahy a otázky nad tím, čím chci být, čeho chci dosáhnout, život, smrt a co je to všeobecné, generalizované dobro. Marně ale hledám to propojení, harmonizující celistvost a dotažení všech ideí. Líný flow, až flegmatická nerozhodnost a proaktivita většiny postav vzbuzuje mírné nepochopení a celkově je tah na branku neomalený, ba až nejasně defenzivní. Za 2 hodiny je nám vysvětleno hrozivě málo v rámci smyslu a důvodů; emotivnímu finále to ubírá značně na síle. Forma studia Ghibli se ani trochu neotřásla, ale debut Goroua Miyazakiho, syna legendárního Hayaa Miyazakiho, byl minimálně vnitřně hodně nervózní a nejasný. 3* (29.03.2021)

Jsme rád, že Goro je trochu jiný v přístupu k příběhu a světům než jeho otec, ale po výtvarné stránce se drží vysokých standardů Ghibli studia, které naopak otec postrádá ve svém Ponyo. Adaptace světa od Ursuly K. Le Guinové je fantastická, vybírá si důležité momenty, které rozvíjí spíše v pozvolném tempu v prostředí, které se drží realistických měřítek a upomíná tak hlavně na nejlepší Miyazakiho film Princeznu Mononoke. Na konec ale překvapí svou hlavní myšlenkou, která se ve filmech zase tolik neobjevuje, ale je to skutečnost, která se nás dotýká a těžko se o ní mluví, přestože ji pociťujeme každým nadechnutím a která mě osobně velmi sedla - duše pohlcená temnotou poté, co chlapec nevidí v životě, který dřív nebo později skončí, smysl. A co víc, na konci máte takovou chuť žít jako nikdy. V tom je Godo Senki naprosto úchvatný. (06.03.2011)

Někde jsem slyšel, že nejhorší je, když ve vás film nevyvolá žádné emoce a nechá vás na konci lhostejnými s osudy hlavních hrdinů. Přesně to se podařilo tomuto výtvoru ze studia Ghibli, Gedo Senki, v němž Goro Miyazaki šíleným způsobem - nemohu to nazvat jinak - sloučil třetí a čtvrtou knihu Zeměmoří. Mohl bych se přít o to, že to, co se zde nazývá poklidností, je vlastně jen místy docela hezky animovaná nuda, příběh, který je rovný jako lajna a zcela plochý, jednotlivé scény jsou poskládané za sebou jako v jednoduché skládačce: Vždyť i Tonari no Totoro je větší nervák! A že každý záběr trvá moc dlouho, že se mi vůbec nelíbí ten mdlý dabing hlavních hrdinů, neboť i ten nejprůměrnější japonský anime seriál je namluvený mnohem lépe! Také bych mohl nadhazovat, že s rozervanost hlavního hrdiny mohlo být naloženo méně povrchněji, aby působila méně směšně, nebo by se mohli alespoň obtěžovat s vysvětlením oné neznámé zkázy, která postihla Zeměmoří. Hlavní záporák Cob je muž, nikoliv žena, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nevím, proč Goro udělal z člověka, který je v knize popisován jako muž silných paží, někoho, kdo spíše připomíná hermafrodita. Všechny nedostatky ještě více vyplynou po přečtení si některé z knih Zeměmoří. Zjistíte, bez ohledu na odlišnost příběhu, že Le Guinová dokáže několika větami, jednou zdánlivě obyčejnou scénou vytvořit více emocí než Goro Miyazaki v celém Gedo Senki; neplatí pokud narozdíl ode mne vládnete tou správnou filmovou empatií ;-) … Zcela souhlasím s hodnocením IMBD, klidně by však IMHO mohlo být i nižší. Po Howl's Moving Castle je tu pro mě další Ghibli propadák. Já dávám 30%. PS. Goro Miyazaki se údajně kvůli tomuto filmu se svým otcem pohádal, pokud však měl tu aroganci tento film, Gedova válečná kronika, jak se dá titul přeložit (kde je jaká válka?), i přes názor svého otce protlačit do studiové produkce, zasloužený propadák doma v Japonsku a v Americe mu zcela patří. Zde v Čechách by se tak jistě nestalo, protože hezké omalovánky a jméno Ghibli zaručují vždy vysoké hodnocení… :-( poznámka: většinu tohoto zdrcujícího komentáře jsem psal ještě před tím, než jsem se seznámil s knižní předlohou. (20.07.2007)

Goro Miyazaki natočil svůj první film a už od začátku je na něm poznat, jak moc se snažil odchýlit od otcova stylu a jít si vlastní cestou. Gedo senki je hodně jiné než většina Hayaových filmů. Příběh je komorní a přímočarý, vystačí si s minimem postav, tempo je opravdu vražedně pomalé a celý film je daleko temější a chladnější. Problém ale je, že vedle otcových filmů spíš než jako rovnocenný soupeř působí jako Eragon vedle Pána prstenů. Jednoduchý a plochý příběh je hodně na škodu a sráží Gedo senki silně do průměru, pomalé tempo znamená v podstatě jen to, že se před vámi nic neděje a vy máte co dělat, aby jste u toho neusnuli a chladné zpracování vám způsobuje zbytečný odstup od příběhu a postav. To, co Gedo senki právě nejvíc chybí, je totiž ten úžasný život, který Hayao dokáže do svých filmů vdechnout a proč se okamžitě dotknou vašeho srdce a naplno si vás získají. To totiž Gedo senki nedokáže. Scény se střídají, příběh plyne dál, ale vše kolem vás jen tak pomalu proplouvá a vaše srdce zůstává chladné. (26.08.2007)