Hodiny

Stephen Daldry už svojou prvotinou Billy Elliot dal svetu vedieť, že sa objavil nový režisérsky talent, ktorý bude každým svojim novým filmom pútať zaslúženú pozornosť kritiky i divákov (a kradnúť stáliciam nominácie Akadémie). Na rozdiel od sociálne-dramaticky ladeného Billyho Daldry v Hodinách rozoberá chirurgickým prístupom život troch žien v troch rôznych historických obdobiach. Na pozadí osudov hrdiniek pitve ženskú dušu, snažiacu sa seba i okolie presvedčiť o svojom šťastí, avšak vnútorne cítiacu presný opak. Na Hodinách sadlo všetko s presnosťou Hodiniek, od výborných hercov, cez precízny scenár umocnený presným strihom až po nádherne nástojčivú hudbu. Oscar pre Nicole (i keď ju nemusím) šiel zaslúžene, trochu ma sklamalo , že sa neušiel aj Julianne. Záverom treba podotknúť, že podľa mňa sú Hodiny filmom od muža, primárne určeným ženám, pretože muži tento film vo všetkých jeho vrstvách nedokážu pobrať (a ja nie som výnimkou). 10/10 (03.01.2006)

Asi jsem se zbláznil, ale dávám tomuhle vybroušenýmu diamantu, briliantu, perle na nádherném šperku jen hvězdu. A to asi za Eda Harrise, kterýho mám rád už od Propasti. Jinak absolutně nechápu, co je na tom tak úžasnýho. Musel jsem ten blábol (a zažranci mi tento termín odpustí) vypnout po třičtvrtě hodině. A to dávám obvykle filmu, aby mě chytl hodinu. Dodíval jsem se dokonce i na Pána Prstenů a to už je co říct. O co tu jde? Jak jsem pochopil, tak jen o to, že tři ženský mají obyčejnej život a jde to s nima s kopce. Všichni to hrajou skvěle, ale to je pravděpodobně tím, že to nemusí nikdo hrát. To známe všichni. A na dvd se na to ještě dívat nepotřebuju, to už bych do tý řeky skočil možná taky. Třeba je to skvěle zahraný, skvěle obsazený a skvěle hodnocený všema kritikama světa, ale mně to nic nedalo, tedy kromě pocitu, že jsem promarnil skoro hodinu ze svýho života. PS. to co říká sharky je neskonalá pravda (05.12.2005)

90% - Náročnější film, který vyžaduje od diváka velkou duchovní spoluúčast. Velmi zajímavě tematicky a motivicky propojené tři dějové linie mají sice společný, velmi depresivní nádech, ale přece je v celku skryta jistá nepojmenovatelná Krása… Postava a odkaz Virginie Woolfové je zde skutečným přízrakem, a dodává atmosféře bezvýchodnost a nevyhnutelnost zároveň (stejně jako monotónně naléhavé hudební plochy Philipa Glasse). The Hours je film, kde si užijete excelentní herectví, které zpřístupňuje jinak těžko uchopitelnou myšlenkovou hloubku, a o jehož sdělení můžete přemýšlet ještě dlouho po jeho skončení. Moc bych to ale (raději) nepřeháněl… ;o) (20.03.2007)

"Tam, kde už nie je žiadna istota, ostávajú len hodiny, ktoré stále plynú..." Videonávod ako správne robiť literárnu adaptáciu. Tri ženy, ktorých spája maska falošného šťastia, pod ktorou skrývajú utrpenie a zúfalstvo. Ťažký vnútorný súboj s maniermi 20. rokov, predstavou dokonalého života 50. rokov a modernou dobou, kde sa život meria úspechom. Psychologický rozkol a narážanie na dobové konvencie a predpísané spoločenské normy sú spracované obozretne a s citom pre mieru. Každá scéna má svoj význam i svoj vlastný odraz v ďalšom príbehu. Za casting je zodpovedný zvrchovaný génius a precízna McGarveyho práca obohatená analogickou a významovou montážou je za prítomnosti klasickej hudby virtuóza Glassa uchvacujúca. Dynamická dejová výstavba dokonale prezentuje odlišnosti od tej literárnej a klady filmovej štruktúry (rýchle striedanie období a dejových línií v najdramatickejších momentoch). Skutočne výnimočný film. Nerozumiem len jedinému - ako je možné, že túto knihu napísal a tento film režíroval muž? Každopádne, do predlohy aj románov Virginie Woolfovej sa rád ponorím. 90% (09.10.2014)

Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat... (11.03.2014)