Bournovo ultimátum

Tolik jsem se na tento film těšil a naštěstí jsem se nezklamal a byla to opravdová bomba! Matt Damon potřetí a potřetí výtečně. Tato série jde kvalitativně nahoru a možná škoda, že Damon se od případného čtvrtého dílu distancoval. Pro něj možná dobře, ale co my fanoušci? Co mi malinko vadilo byly neskutečně rychle střídané záběry, které trochu narušovaly pozornost. A to samé co mi vadilo u předchozích dílů. Necelé dvě hodiny je skutečně málo. Ale jinak výborný superakční film s mým nejoblíbenějším hercem! (08.05.2009)

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Tísnivá atmosféra, nezastavitelný Bourne a Greengrassova režie v tom nejdivočejším tempu. Honička na motorkách a následná naháněčka po střechách s vrcholem v dusivé ruční bitce je asi nejlepším akčním momentem celé série. Navíc moje oblíbená postava Nicky je konečně rozvinuta do adekvátní hloubky a závěr je přesně takový, jaký má špionážní finiš být. Kdo nemá příliš v paměti předchozí díly, bude se ztrácet, kdo je má rád, ten bude nadšen. Tma, mužská postava se houpe na vlnách, divák hádá a kruh se uzavírá. (30.08.2007)

Kamera, klapka aaa..... AKCE! Takhle nějak bych shrnul celou Greengrassovu trilogii. Poslední Damonův "Bourec" se asi nejvíce u mě přiblížil k 5 hvězdičkám, už už si na ně i sahal, ale o chloupínek to nevyšlo. Nicméně Matt Damon je fakt dost dobrej akční hrdina, to se musí nechat, zastiňuje i leckteré protřelé veterány, kteří na podobném typu rolí vystavěli svou kariéru (ne, jména po mně nechtějte, a nesviťte mi tou lampou tak do očí!). A abych nezapomněl - pěkný štěk si tady odehrál i nedávný Niki Lauda alias Daniel Brühl. ;-) P.S. Takhle nějak podobně, jako ve filmu možná vypadá ta slavná NSA i po Snowdenově odhalení. Jen se o ní o něco více ví (asi o 1%) a o dost více mluví (asi o 99%). (09.12.2013)