Harry Potter a Polovičný princ

Po druhém shlédnutí (relativně krátce - cca 2 měsíce - po několikátém přečtení knihy), tentokrát s titulkami, takže konečně mě nerušil ten příšerný český dabing, musím říct, že největší a téměř jedinou slabinou filmu je bezesporu scénář. Z Rona dělá naprostého blbce a kromě Harryho a Křiklana vlastně žádná postava nedostává moc prostoru a o nějakém vývoji nebo snad charakteru se tu nedá vůbec mluvit. Každý se tam jen mihne, aby se ukázal, spousta věcí se jen nakousne a hned je střih někam úplně jinam, všechno je takové nedotažené, místy i dost samoúčelné (zničení Milennium Bridge apod.). Přitom oproti knize přibylo pár naprosto zbytečných scén na efekt (místo nesmyslné honičky v polích a zničení Doupěte by možná nebylo od věci natočit závěrečnou bitku v Bradavicích, která zde ve filmu prakticky chybí). Přesto si tenhle díl dokázal udržet některá pozitiva, která David Yates přinesl už do minulého - hutnou a značně temnou atmosféru, působivou kameru a definitivní přeměnu pohádky pro děti na poctivé fantasy, které kvalitativně stále přes všechny moje výtky ke scénáři převyšuje většinu konkurenční žánrové tvorby. Takže dávám s hodně přivřenýma očima 4* a budu doufat, že se závěrečný dvojdíl povede o hodně líp. (02.02.2010)

Po druhém shlédnutí přikován k sedačce géniem Davida Yatese, jenž z knižního braku stvořil vynikající snímek. Harry Potter roste a já rostl s ním. Konečně správný film pro mou generaci! Edit: I po další projekci stále fascinující dílko, které mne pouze utvrzuje v přesvědčení, že režisér s takovýmto potenciálem by měl točit další Bondovku! (17.07.2009)

Ne, ne, ne. Šestka Harryho je paradoxně oproti knížce nejnudnější, dokonce nudnější, než pětka, a ta byla hodně nudná (myslím knihu). Vyjma prvních pár minut s mostem a dalších pár v Křiklounově domě jsou první čtyři pětiny filmu plné nudy, zbytečného množství vtípků s dospívajícími postavami, zbytečného množství vtípků s ostatními postavami a další nudnou kaší. Film plyne pomaloučku, tak pomalu, že si pět minut před koncem najednou promnete oči se slovy: "To už je konec?" A konec ucházející, ale jako by přilepený k předcházející nezáživné hromadě plné tlachajících teenagerů a jejich zapalujících se lýtek. Alespoň to ale dává poznat, jak se u mladých herců rozvíjí jejich talent, počínaje výborným a čím dál lepším Tomem Feltonem, Emmou Watson nebo i komediantem Rupertem. Danielovi prospělo odhodit na chvíli svůj úděl "být harryovský" a ve scénách "tripu" po požití lektvaru štěstí viditelně pookřál. A nesmím zapomenout na vynikajícího Jima Broadbenta, který se postaral o tu třetí *. (19.08.2009)

Oproti pětce polovičaté. Táhne to dolů neschopný scenárista Kloves a Yatesovo vaření z vody (míněno v dobrém) už nemá ani tu vodu, ze které by čerpalo. Předloha je dlouhá nějakých pět set stran, přesto se v ní prakticky nic nestane. A stejně je na tom film. Podle špatné předlohy jistě jde natočit dobrý film, ale to musí být tvůrci ochotní a schopní se od ní oprostit. (09.12.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)