Uväznení

Spokojenost. Režisér ukázal že má talent, umí natočit atmosférickou psychárnu kde jsem byl neustále napjatý jak kšandy, a to se ve filmu dost často kecá. Prostě jsem se vůbec nenudil. Navíc herecká sebranka v čele Caviezelem, Kinnearem a Pepperem mi už dávno řeklo že se budu bavit. Jen škoda naprosto nevyužitého Sista kterej tu je za celý film tak 8 minut. S dialogi si scénárista určitě vyhrál a povedlo se mu to, jen škoda že po filmu zůstalo plno otázek. Ale o pokračování nestojím. (15.07.2011)

Tady si někdo honil ego a zkoušel si hrát na chytrého a přesvědčovat diváka o své " genialitě " takovou vykonstruovaností děje, aby se do toho následně zamotal tak, že mu to ( po zásluze ) zlomilo vaz.. Tak takhle teda Simone ne. Dlužíš mi 98min života! Já si to vyberu, neboj.....jednoho dne se probudíš v opuštěné hale ve Vysočanech, totálně sjetej a uvidíme, jak si s tím poradíš. Mám pocit, že bys to využil v pokračování Unknown 2, takže raději ne. p.s. na DVD filmu je nejzajímavější jeho herecké obsazení, samotný přebal a trailer. Škoda, že jsem nezůstal pouze u něho..... p.p.s. za co ty 2*? Především za herecké výkony, které zachraňují co se dá. Výborný Barry Pepper a zdatně mu sekundující Caviezel a Kinnear. (06.05.2010)

Příběh ze začátku vypadá jako špatná epizoda z průměrného sci-fi seriálu (hvězdná brána, krajní meze) a závěr je protwistovanější než cokoliv jiného. Mínusem budiž, že velkou část z nich jsem odhalil (ke svému potěšení) velmi brzo. Jen ten nejposlednější mi unikl a to snad jen proto, že člověk s trochou soudnosti by tohle skutečně nečekal - to shodou okolností platí i o scénáristovi s trochou soudnosti, který se očividně někam vytratil. Pravděpodobně byl příliš zaměstnaný nářkem k uchu barmana v zaplivaném baru u prázdných sklenic whiskey o tom, jaký BLBOSTI musí psát. Každopádně formální stránka se samozřejmě vyznačuje wannabe-SAW stylem, takže dynamický střih (jump-cuty, rapidmontáže) a kamera a ke zblití, přefiltované flashbacky. Když už jsme se společně zastavili u těch přefilrovanejch flashbacků, co je to sakra za trend, když obrysy předmětů ujíždí do modré a červené jako u filmu pro staré 3D brýle? Každopádně... Někdo by možná řekl, že se jedná o onanistickou manýru, já bych spíš použil výrazu "hnusná, klišé onanistická manýra". No a pak je tu ta věc, že když vidíte ve filmu o partě omámených gangsterů se skupinovou ztrátou paměti, jak při snaze uniknout ze skladu začnou pískat americkou hymnu (jeden po druhém se přidává a tak překonají společné rozpory), tak můžete říct, že jste v životě viděli už všechno a pak... a pak třeba klidně umřít... No abych filmu nekřivdil, musím říct, že přes veškerou hloupost, formální přehnanost, klišé a i přes naprosto absurdní děj to byla docela zábava... Možná né zcela nejzábavnější zábava a možná zábava, která má občas hluché a nezábavné místa, ale zábava u které si člověk povýšenecky odplivne, ale co? Aspoň, že to nebyla taková nuda.... Takže já hodnotím nízko a vzápětí budu doporučovat všem svým známým, protože z určitého pohledu je to neskutečně cenný kousek... (04.04.2011)

Tento snímek ve mě vzbudil napětí, vlastně si pořád držel napínavou formu. Jenže něco je tam špatně, pět mužů v chemické továrně s amnézii. Tenhle nápad se dal líp využít, zazářil především James Caviezel. Bohužel ke konci to padá do ohraného stereotypu. Na jednorázovou podívanou akorát, ale nic víc. (16.07.2010)

Filmy typu „lidé v místnosti“ mám ve veliké oblibě. A to díky psychologické rovině. Tento film byl spíše krimithrillerem. Každopádně námět byl velmi dobrý. Premisa totiž spočívala ve snaze zjistit - po probuzení se z bezvědomí - kdo jsem, proč zde jsem, a na čí straně stojím. Tedy kdo je ve staré tovární hale můj spojenec a kdo naopak nepřítel. Vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění trpěli dočasnou ztrátou paměti, nemohl si být nikdo ničím jist. Vtip je v tom, že po probuzení se uzavírala nová spojenectví a to čistě na základě intuice a vzájemných sympatií či vzájemné důvěře. Což znamená, že lidé, kteří před upadnutím do bezvědomí stáli proti sobě ve dvou jasně stanovených táborech, nyní své postavení pozměnili. Prostě jako by se znovu narodili. Což nám dává alespoň částečnou odpověď na jistý sociální postoj, který pronesl např. E. M. Remarque ve své knize „Na západní frontě klid“, kdy německý voják říká smrtelně zraněnému francouzskému vojákovi, se kterým byl nucen přežít nějakou dobu v díře způsobené výbuchem granátu: „nebýt této války, mohli jsme být třeba přátelé“. (12.01.2015)