Kráľovstvo

Nesdílím v našich končinách uměle vytvářený kult kolem Petera Berga. Považuji ho za solidního rutinéra, který si rozumí s technickou stránkou a umí dát filmu tempo nikoli však již vtáhnout do dění. Ovšem jméno producenta budí pozornost. Posuďte sami - Michael Mann. To již slibuje mnohé, že? Království není akčním filmem a již vůbec není filmem "hamburgerovsky americkým", tedy v rámci mezí jak jen potencionální blockbuster může být. Neříká tak, ani tak. Člověk lehce uvěří, že to jak se věcí dějí v tomto díle, tak tak nějak by asi probíhaly i ve skutečnosti pokud by tým FBI skutečně asistoval při vyšetřování v arabské zemi. Naštěstí se to nezvrtlo ve velkorozpočtovou epizodu CSI s naivními domorodci a neomylnými, skvělými američany. Vše od politických kliček přes rozdělení pravomocí až po rozdíl kultur, je zde zpracováno celkem realisticky. Přesto má Království jeden zcela zásadní problém. Nejsou jím však herci, kteří jsou výteční a obvzláště ti arabští v čele s Ashrafem Barhomem v roli Faríse Al Gházího. Ten problém je násilně a zcela zbytečně naroubovaná závěrečná akční vsuvka. Nechápejte mě špatně ona je vynikající, syrová a strhující... Jenomže pouze sama o sobě. Působí jako patnáctiminutový sestřih toho nejlepšího z Black Hawk Down, jen prostě zcela ničí vyznění celého snímku a zapadá do něj jako... No prostě vůbec. Což je škoda, protože dobrá je, pouze měla být ve filmu zcela jiného ražení. Alespoň, že poslední dvě věty Království dojem napraví a příjemně předešlé dění "vypointují". (12.10.2007)

Úvod a závěr naprostá bomba (ehm), prostředek slušné hledání pravdy a viníka v klasicky vystavěném vyšetřovacím thrilleru v podání zajimavých agentů FBI. Proč ne? Ukázka toho, že arabové nejsou všichni jenom monstra, zabíjející stovky nevinných lidí, a stejně jako zbytek světa odsuzují tyto zbabělé činy. A přes rozdílnost kultur se i z odtaživého, nevraživě působícího araba může vyklubat dobrý přítel a kolega ve zbrani, kterého musíte mít v úctě. Závěrečná věta pak vyznění snímku úplně převrací. Twist. 4 (16.09.2011)

Modlím se, aby to nebyl nový filmařský trend a napadá mě otázka: "Opravdu si odteď budou všichni neúspěšně hrát na druhého Paula Greengrasse?". Z duše mi mluví slova jednoho zámořského filmového kritika, který napsal, že si Berg k obsluze kamery přizval "permanentně tančící opici". I ve statických záběrech chaotické švenkování kamerou ze strany na stranu, nahoru a dolů, které, sedíc zhruba 10 m před velkým plátnem, vedlo k bolení očí a po půlhodině získání pocitu, že by nějakej Kinedryl opravdu bodnul. Greengrassovi je tenhle filmařský způsob vlastní, dokonale zmáknutý a Bourneovi dodal zajímavý šmrnc. Ale ve Vašem případě, Petere Bergu, bylo to skutečně nutné? Protože jinak herci v čele s charismatických Foxxem byli znamenití, saudskoarabské reálie fantastické a závěrečná akce místy dechberoucí. Jestli Berg nabyl přesvědčení, že svým pseudodokumentaristickým přístupem s kamerou "utrženou ze řetězu" dokáže diváka více vtáhnout do děje, tak v mém případě se to totálně minulo účinkem. Velkým kladem budiž dvě poslední vyřčené věty filmu - prostinké a přitom tak výstižné pojmenování nikdy ne(s)končícího boje mezi západním světem a tím islámským!! Mimochodem, poprvé v životě jsem zažil, že jsem v celém kinosále seděl ÚPLNĚ SÁM. (28.10.2007)

Michael Mann vztáhnul své opatrovnické ruce nad Petera Berga a výsledkem je docela provokativní příspěvek k problematice současné bolístky západního světa, kterým je terorismus vycházející z muslimských zemí. Jistě, vše je řízeno mainstreamem, který nedovolí být v některých ohledech tak kousavý, jak by možná chtěl, ale přesto se tvůrcům podařilo zajít dál, než třeba jejich kolegům s Krvavým diamantem. Myšlenkové proudy filmu směřují hlavně k tomu, že i obyčejný muslim chce být mírumilovným člověkem, jehož zájmem jsou víra a vlastní rodina a že fanatismus je dílem jiných. Berg dokáže těmto rozhovorům vtisknout slušnou dávku autorské sensitivity, která z mnoha vyřčených slovíček tahá slušné pravdy o obou světech. Aby však nezabředával do nudy, nechává herce cedit tvrďácké hlášky a v závěru servíruje akční bombu, která diváka zarazí do křesla tak, že v paměti nevyhrábne asi nic, co by se tomuto mohlo v letošní sezoně rovnat. Přepad auta a následný únos je dle mého nejúčelněji vygradovanou scénou roku, která se sápe i na sledovačku na londýnském nádraží v Bourneově ultimátu. Jako člověk, který se samostudiem o problematiku blízkého východu a terorismu zajímá mě Království docela potěšilo, jako obyčejného diváka mě však dokonale usadilo a pobavilo. PS: Tvrdit, že je to hlavně dílo Michaela Manna je blbost, už jenom pro jinou funkčnost a emocionální dopad některých scén. Je to to samé jako říct, že Transformers vlastně natočil Spielberg a ne Bay. (16.10.2007)

Saudská Arábie, největší světový producent ropy. Spojené státy americké, největší světový spotřebitel ropy. Dvě země, které bez sebe nemohou existovat. V dobrém i ve zlém. K tématu „ropa a její důležitost pro moderní civilizaci“ lze přistupovat mnoha různými způsoby. Peter Berg dává hned úvodními titulky, maximálně zestručněnou historií vztahu dvou výše zmíněných zemí, najevo, kterou cestou se bude ubírat jeho snímek. Zcela opačnou než Syriana. Ta rovněž „pulzovala“ dialogy, ale občas mi takříkajíc utekla nit, u Království nic podobného nehrozí. Přes veškerou tvůrčí snahu o zakomponování nějaké trvanlivější myšlenky (vše nádherně shrnují poslední dvě věty) jde především o královsky přímočarou zábavu. V Arábii dojde k jistým krvavým, terorismem šmrncnutým událostem, pročež Jamie Foxx z vlastní iniciativy sestaví vyšetřovací minitým a odlétá zjistit, kdo to celé spáchal. Úplně jednoduché, bod A (exploze), bod C (odhalení viníka), krátká zastávka v bodu B (samotné vyšetřování) – nic dalšího, žádné vedlejší dějové linie, žádné flashbacky a nechronologické vyprávění. Měl jsem obavy z umělého natahování, ze spousty dialogové vaty vyplňující dobu mezi počáteční a finální akcí… zcela zbytečně. Film je od začátku do konce prudce zábavný. Částečně zásluhou Bergovy klipoidní režie, částečně zásluhou talentovaných herců (Chris Cooper by své charisma mohl prodávat na černém trhu). Scénář, lehce protkán černým humorem, nedává moc prostoru „povinným“ dialogům na témata láska, rodina, přátelství a těch pár funguje, resp. nevadí. Vše peláší vpřed rychlostí loveného zajíce. Ani jsem se nenadál a již tak dusnou atmosféru začaly prosycovat desítky, stovky, tisíce kulek. Syrová finální akční scéna zabírá dobrých dvacet minut. Na otázky po logice některých jevů v ní není místo. Dle tradice akčního filmu ona, ne nějaké politikaření, vyřeší veškeré problémy. Alespoň dočasně… . Čím dál oblíbenější epileptická kamera, navozující dokumentární styl, mi nevadila nijak markantně, ač jsem její epileptičnost vnímal více (čili byla rušivější) než ve filmech Paula Greengrasse, k němuž bývá Berg mnohými přirovnáván (a akčňáky Tonyho Scotta má zjevně také nakoukané). Nevím, jaký byl cíl Království, jestli chtělo o něčem a o čem přesně vypovídat, nést nějaké konkrétní výpovědi a odpovědi, upřímně – moc mi na tom nesejde. Sebegeniálnější hollywoodský film bude pořád jenom hollywoodským filmem, i když třeba otevřeně apelujícím na lidi u koryta, tedy u moci. To oni, ne filmy, mají moc změnit svět. Z pohledu diváka lačného ne celkem hloupé akce nedokážu tomuhle chutnému kebabu takřka nic vytknout. Snad jenom, že utekl příliš rychle a nezanechal na mé psychice žádný dlouhodobější efekt. Prostě zábava. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Lateef, k212, Vitason, Martyr, Ulrich, SeanLSD, Slavomír (14.11.2008)