Muž z ocele

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)

Dvě věci se novému Muži z oceli upřít nedají. Že tempo vyprávění šlape a že se, tedy v rámci možností, snaží k téhle komiksové legendě přistupovat trošku jinak. Jenže v obou tech kladech jsou největší slabiny filmu. Skrze rychlý spád se člověk do téměř žádné z postav nevcítí (čestnou výjímkou je přirozeně Superman a pak jeho pozemští rodiče) a když má divák sledovat jakýsi prapodivný mix Star Treku a Wars, řekne si, logicky, jako já, že to není ten hrdina, kterého zná (ano, zřejmě jsem velice zatížen na ten zlidčující humor). Zastal bych se jen závěrečné bitky na všechny způsoby - tohle se vyskytovalo už dříve, tady je to jen zpracováno stylem počátku jednadvacátého století. A mesiášský motiv byl už v prvním filmu. A bez výhrad doporučit můžu jen epickou hudební složku. A vůbec - zklamání roku. Ať žije Bryan Singer! (11.07.2013)

„People are afraid of what they don´t understand.“ Syn boha Jor-Ela, novodobý Kal-Kristus na solární pohon. Kdyby jste to nevěděli, tak to „S“ na prsou znamená v tomhle křesťansky hozeném mýtu Spasitel.. Od Snydera přemýšlivě namíchaný koktejl epiky, monumentálnosti a ocelového chladu. Potěšily drobnosti jako „vetřelčí“ kostýmy Zodovy sebranky, hledání kořenů společenského vyděděnce ala Wolverine či svérázné postavení tahače na špalky. Mimochodem, poznali jste jeho řidiče? Nick Slaughter už jej asi propustil.. I bezbradý Cavill bojuje s nelehkou úlohou statečně, ale kdo by nakonec čekal, že Kryptonitem této těžké blockbusterové váhy bude akce - nekonečná digi řež matrixových chapadel, betonové sutě a neřízených demolic (včetně té příběhu). Chápu to naladění na skutečně seriózní notu osudovosti, ale v rámci osvěžení jsem postrádal někoho s IQ 200, či někoho o stejné hmotnosti a opovážlivé touze zbudovat Otisburg. Přesto nemohu nad Snyderovým Supermanem zlomit hůl jako nad tím od Singera. Něco v něm totiž je a já snad časem přijdu na to, co.. (27.06.2013)

Boj s Donnerovým SUPERMANEM bude vždycky předem prohraná bitva a nejen proto, že nostalgie je svině - zkuste trumfnout už jen tu hudbu a létající titulky, o finále s přetáčením času ani nemluvím! Na MUŽI Z OCELI oceňuju jak zajímavé rozvíjení kryptonské mytologie (hlavně v dějově mimořádně nařachaném úvodě), tak seriózní uchopení postavy, ale romantická linie s Lois je o ničem a finále klasická bayovská megaakční digi zívačka. Velkým plusem je pak mezigalaktickým charizmatem sálající Russell Crowe i Cavill, který si může podat ruku s Christopherem Reevem, Kevin Costner má bohužel smůlu, že musí trousit blábolivá moudra typu “dlužíš sám sobě zjistit, kdo vlastně jsi”. Celkově u mě o třídu lepší než limonádovitý a neakční SUPERMAN SE VRACÍ. (22.06.2013)