Austrália

Dva filmy v ceně jednoho lístku. První je dobrodružná romance, druhý válečné melodrama. Ten druhý bych si možná dokázal odpustit, ale v tomto provedení a obsazení mi i těch poctivých 165 minut uteklo velmi svižně. Emocionální tornádo z Moulin Rouge se aspoň na poprvé nedostavilo, nicméně tomu opakované zhlédnutí jen prospělo. Jsem zvědavý, co řeknu podruhé na nejnovější Bazův počin. Klidně by tam pak mohla spadnout i ta pátá hvězdička. (27.01.2009)

Stominutovej příběh roztáhnutej na 165 minut a podle toho to taky vypadá - děsně utahaný a někdy dokonce přímo nudný. Přišlo mi jakoby příběh nebyl vůbec ucelenej, jakoby byl na pokračování, kdy se opravdu asi 3x zdá, že to už končí, nasvědčuje tomu vše kromě času čumění, ale ono to opět oživne a jede dál, ale začíná to zase s nulovou atmosférou a nulovým nábojem a je to o ničem, dokud se film nedostane k nějaký vypjatý a zajímavý části, který ale opět nejsou tak pěkný, jak se zdály z traileru a třeba ta válečná část je teda znatelně chabější a pak to zase skončí a opět začne. Nevim no, nejdřív sem od toho moc nečekal, pak se na to docela těšil a když sem si to pouštěl, tak sem byl hodně natěšenej, ale nakonec sem byl rád, že to vůbec skončilo. Nicméně Hugh Jackman s Nicole Kidman si svoje splnili a záběry Austrálie jsou fakt nádherný, teda pokud se zrovna Luhrmann nerozhodne pro digitální stádo krav a digitální jízdu na koni, to mi přišlo dost trapně viditelný na takovej velkolepě natočenej film. 3,5* (06.02.2009)

Začíná to jako nevtipná ztřeštěná komedie (čest aspoň těm klokanům), pak je z toho rázem ucházející dobrodružná pohádka z honáckého prostředí s magií a příjemnou nadsázkou, aby se to následně překlopilo v remake Pearl Harboru. Akorát blbější a ještě smrtelně vážnější. V závěru je to politicky korektní apel o minimálně sedmnácti ukončovacích dějstvích. Jako třešinka na dortu je servírováno finále "výstup z bárky a výstřel z pušky", které svou nebetyčnou trapností nemá letos v kinech konkurenci. Člověk si u něj sice popláče, což byl jistě záměr tvůrců, ale nemám pocit, že to měly být zrovna slzy smíchu. To celé ve vizuálním hávu, které narozdíl od Moulin Rouge nebalancuje hravě na hraně kýče a geniálna, ale stává se zblití hodným digitálním kýčem na druhou. Postavy (nikoli však herci, ti zachraňují první poslední) jsou parodií sama sebe, protože třeba taková Sarah je co deset minut úplně jinak smýšlející, konající i se chovající charakter. Film o síle a potřebě vyprávění, který sám neumí ani za mák vyprávět, to nemohlo fungovat. A taky nefunguje. (19.12.2008)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

Pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili film. Po pravidelném setkávání s nezměrnou sílou vášně v Tanci v srdci a po určitém odstupu od Moulin Rouge!, který jsem nakonec akceptovala, se dalo od Austrálie čekat mnohé. Ale výsledkem je... cosi, nad čím jsem ochotná zavřít obě oči jen z toho prozaického faktu, že to Nicole po roce 1939 nezměrně sluší. Což není mnoho, ale na pohyblivé obrázky ani málo. (23.07.2011)