Americký zločin

Málo jižně buranské, skvěle zahrané a strašně podivně tlačící na pilu. Jistěže, příběh je to silný, je strašné, že se to stalo, bla bla, ale co z toho, když se všichni chovají divně. Buď měly být postavy vykreslené tak, aby se do nich dalo vcítit, nebo vůbec, protože tenhle paskvil rozhodně nefunguje a poslední půlhodina je lichá úplně. A to vyhýbání se explicitnímu násilí je trapné. (27.10.2009)

Sylvie: ,,Reverend říkal, že ke každému skutku má Bůh nějaký důvod. Já ho však zatím nenašla...'' ------- Do tohohle filmu jsem šel naprosto čistý, kromě vysokého hodnocení jsem vůbec netušil o čem měl být. Snad proto na mne jeho tíha dopadla silou balvanu... Tu poklidnou atmosféru Ameriky roku 65 v Indianě, kdy z rádií a elpíček vyhrávaly dodnes známé hity protíná příběh dvou sester, které rodiče jezdící coby komedianti s poutí přenechají do opatrovnictví Gertrudy Braniszewské. Tato žena nevalného vzdělání má sama kupu dětí, je opuštěná mužem, kouří, pije, předávkovává se lékama a každý dolar dvakrát otočí v ruce, protože peníze jsou to, co tato ,,rodina'' nemá. Rodiče sester sice pravidelně posílají šeky, ale Getruda přivydělávajícíc si žehlením má problém získávat stabilní zakázky od sousedů. Když pak jedna z jejích dcer po náhodném románku otěhotní, vrhne Gertruda svoji zlost, své životní zklamání i všechny své temné běsy na jednu ze svěřených sester - starší Sylvii Marii Likensovou.. Tu ztvárnila křehká Ellen Page a opravdu mi jí bylo líto, jako by šlo o skutečnou dívenku. I Gertrudu zahranou Catherine Keener jsem z duše nenáviděl... Jen se divím, že se o mučení dívky nedozvěděl někdo normální, i když byla tak hojně ,,navštěvována'' a její křik byl slyšet až na ulici... Já bych si však tu Ameriku roku 1965 moc neidealizoval... Strašný film, strašnější o to, že se to stalo. Snad od té doby již jiní sousedé už tak nezúčastnění a hlužší nebyli a nejsou a snad již si nehledí jen svého i přes křik ze sousedního domu... Možná to byl ten důvod, na který se Sylvia ptala sama sebe a který nenašla. Kdo ví. Tohle je film u kterého se budete třást. Mimochodem když si vygooglíte skutečnou podobu Gertrudy Braniszewské, určitě by jste se této maceše nechtěli dostat do rukou... A je jen dobře, že nás tvůrci ušetřili znázornění skutečného stavu ubohé dívenky... Leckdo z komentujících kromě silného tématu film řadí k průměru, protože zkrátka filmařsky nevynikal... No já to beru citově, film, který mně rozklepe a dojme si i tak zaslouží plnou dávku hvězd. Nemohu jinak a dávám 5 dvacetidolarových šeků od rodičů. * * * * * (01.10.2014)

Příliš rozvláčné, což v 92 minutách filmu musí být jednoznačně chyba tvůrců. Než se vám to trochu dostane pod kůži, tak uběhne půlhodina, kde se sice rozvijí motivace postav a klíčují se osobnosti a jejich vazby, avšak trestuhodně odosobněnou formou. Tzn. budete sledovat maloměšťáckou extrémně chudou rodinu a nebudete mnohdy chápat jednání a uvažování postav. Druhá polovina je slibnější, jelikož násilí tu je a celková atmosféra společně s bravurní Carherine Keener jednoduše strhne hlava nehlava. Avšak ačkoliv je výpovědní hodnota silná a od začátku do konce má film vzestupných kvalit, dalo se to podle všeho natočit daleko lépe-svižněji-úderněji. (01.07.2015)

Opäť raz som mal ten pocit pri pozeraní filmu, že by som chcel do deju vstúpiť ako dalšia postava a niekomu poriadne nakopať r*ť, alebo ked už nič tak aspoň poupraviť slovník hlavnej hrdinke Sylvii, ktorú skvelo a hlavne presvedčivo stvárnila Ellen Page. Príklad malého velkého filmu kde pomerne jednoduchý dej je neskutočne pútaví a nedovolí vám ani poriadne sa nadýchnuť. Film pri ktorom cítite každý kopanec či zahasenú cigaretu na tele s hlavnou hrdinkou. Ellen znovu ukázala, že nomináciu na Oscara si zaslúžila a predviedla další fascinujúci výkon. Len tak dalej. 90% Ps: Catherine Keenar a jej postava Gertrude Baniszewski je asi najprotivnejšia záporná postava(v dobrom slova zmysle) Ako som napísal, vstupiť do deju a... (07.05.2008)

Asi jste všichni naskákali do rány mířící na mě, jinak si nedovedu vysvětlit, že tahle americká kulka ke mně vůbec nedoletěla. Na týrání dětí mám samozřejmě taky ne zrovna vybíravý názor, ale to ještě neznamená, že si automaticky sednu na prdel z každého vodotrysku slz. Chybělo mi především větší přiblížení Gertrudy (sympaťanda už podle jména). Jasně, tak byla jebnutá, ale ona používala násilí tak automaticky jako já záchod, až to spíš vyznělo stylem, že je to normální, a ne na zastřelení. (01.06.2015)