Zelená míľa

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Tu už film presahuje všetko filmové majstrovstvo. Toto je viac než film, toto je niečo, čo ma zasiahlo niekde tam hlboko. Úprimnosť a ľudskosť filmu sa nedá opísať, ďakujem Darabontovi so slzami v očiach. Úplne najkrajší zážitok za celý môj život. Seriem na akademikov, toto je film filmov! Frank nám na podklade Kingovej novely prerozpával úžasný príbeh. Pokiaľ pri niektorých iných filmoch sa mi slzy tlačia do očí zväčša v zámernom dramatickom závere, v tomto som ich mal v očiach nahnané takmer permanentne a s otvorenými ústami som hltal každú minútu tohto srdečného zázraku. A ešte aj pri písaní tohto komentu ich ťažko zakrývam. Keď si spomeniem na myšku, na oči Michaela Clarke Duncana, na "nezhasínajte, ja sa v noci bojím". Nie je čo dodať. Strašne nedocenených 100%. (01.03.2008)

Seznam tvůrců anebo výčet herců vás přesvědčí víc, než sáhodlouhý komentář. Přesto bych si dovolil podotknout, že se jedná o podivný film, kde se brzy začne stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Pokud tedy budete mít dojem, že sledujete klasický film z prostředí krutého kriminálu počátkem 20 století, shledáte brzy svůj omyl. Nakonec budete stejně jako já říkat, že to byl ale krásný lidský film, skoro pohádka. (15.06.2011)

Paul je citlivým dozorcem ve věznici,odkud zločinci chodí na smrt. Jeho životem pohne vězeň John,který údajně zabil dvě děti.Vypadá jako nelítostný hromotluk,ale ve skutečnosti je to čistá duše.Nelze uvěřit,že by zabil nevinné mladé dívenky a zasloužil si trest smrti...Krásný dojemný film se smutným koncem,který dostane snad každého.A především také psí oči M.C.Duncana.Je to určitě nadprůměrný film,ale u mě to je "jen"za lepší 3*. (27.11.2011)

Těžko napsat k Zelené míli něco, co tady ještě nepadlo, ale to ani není mým cílem. Spíš bych se chtěla zamyslet nad tím, že před asi 15 lety, kdy jsem film viděla poprvé, mě hodně dojal, považovala jsem ho tehdy za jeden z nejsilnějších zážitků, a to jsem ho viděla v dabingu na malé televizi. Když jsem si ho po letech pustila znovu, už jsem viděla určitou křeč, kýč a kalkul. Duncan se svým věčně zkřiveným obličejem, sentimentální linka s myší a kostrbatě podané pokání, které je za něco, co si odsouzený přál a čemu se postava Hankse ani nesnažila zabránit. První třetina je až příliš rozvolněná, ale i přes vše zmíněné jde o zdařilé drama, které oživují zejména prvky fantastiky. Otázkou zůstává, co na něj řeknu za dalších 10 let… (06.10.2019)