Harry Potter a Dary smrti - 1.

"Čáry, máry, fuchty, z černé mouky buchty" zažvatlal infantilně Hery Potrat máchaje svým kouzelným klackem jako nezletilá mažoretka, pro které je toto "veledílo" primárně určeno. A divíte se mu, když jej pronásleduje nepředstavitelné bubu zlo, které vypadá, jako by si pan Lugosi zašukal s Gapou? Zaplať Satan, že si paní Rohlíková už nahrabala dost a začíná nám konečně vrcholit! Ačkoliv jí dávám tak maximálně rok než zjistí, jaká to byla kravina, zakroutit krkem své zlaté huse a celá ta kalvárie začne nanovo cyklem "Hery Potrat returns and begins". Zatím snad zůstane chvíli zaneprázdněna tím, aby nám mohli po ústavech volně pobíhat retardi, kousat ošetřovatele a navzájem se mrzačit! Tak jako předchozí počiny, i tahle Relikvie Smrdí. Smrdí vynikajícím marketingem, klobouk dolů! A mě je špatně, když si vzpomenu, kolik je skvělých fantasy knih nejen pro děti, ze kterých se nešílí, protože jejich autor již v chudobě zesnul, nebo neošukal správného nakladatele. Co paní Rohlíkové tedy rozhodně nelze upřít je, že mistrně využila díru! A to i tu v trhu. Grafomanským výcucem bestoffů všemožné fantasy literatury se dokázala bez skrupulí nacpat přesně mezi Tvajlajt a Pokémony a svou plagiátorskou homopohádkou zprznit vkus tisícům našich dětí a dokonce i několika slaboduchým dospělým z mé topky. (30.11.2010)

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)

| Scenár: Steve Kloves | Hudba: Alexandre Desplat, Conrad Pope, John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron, J. K. Rowling | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 250 miliónov $ (150 miliónov £) | Tržby: 955,417,476 $ | Potter ma začal trochu viac baviť po tretiom-štvrtom diele, keď už začalo ísť viac do tuhého... režisér Yates obstál dosť dobre (po kolísavej šestke bolo otázne, či to zvládne), tempo i napätie gradovalo, a ja som bol milo prekvapený, jak ubehlo 150 minút behania :D Najviac ma teda zaujala rozprávka vypravovaná Hermionou o príbehu troch bratov a Relikviách smrti - bolo to veľmi osviežujúce a iné, než všetko ostatné vo všetkých Potteroch :D Vždy si hovorím, že keby filmový tvorci nešli úplne po čiare Rowlingovej, mohli z toho urobiť peckovú, od prvej do poslednej minúty šlapajúcu trilógiu o hustom čarodejovy s bleskom na čelu ;) (01.03.2011)

Sledovat 140 minut pobíhat puberťáky po lese je na hranici utrpení. Yates vykrádá batmanovské motivy Nolana na každém kroku, ale nechápe, že to samo o sobě nedělá dobrý film. Protože pokud herci nemají co hrát a za celou dobu se nestane jediná zapamatovánihodná scéna, která by opravdu stále za to, výsledek je více než tristní. Nedopečený, špatně udělaný film bez drajvu, při kterém se tvůrci utopili v opulentních kamerových panoramatech a robustní muzice, přičemž zapomněli na všechno ostatní, co utvářelo úspěch celé série o Harrym Potterovi. (22.07.2023)

Po cely cas vyborne -> s priemernou urovnou spomienok na kniznu predlohu a predchadzajuce filmove casti som bol divacky "angazovany" pocas celeho filmu. Nevadil mi ani ten okaty "skanzen" stylov, ako prehliadka najvyraznejsich filmarskych postupov udomacnenych v kinematografii blokbasterov za poslednu dekadu, ktore pred divakom defilovali, prelievali a opakovali sa od sekvencii ku sekvencii. Podobne pochopitelna mi prisla aj repetetivnost v predstavovani teen rozorvanych dusi, pricom vdaka uzitemu stylu, sa este viac zvyraznilo vykrajovanie emocne napatych chvil, resp. ich sprostredkovanie skrz zvyraznenie mimiky hercov. A sekvencia tanca na hudbu Nicka Cavea je mojim osobnym vrcholom a zaroven pre dalsie pozeranie mozno aj kliatbou tohto "polodielu" v jednom -> tych par sekund mi totiz dokonale sprostredkovalo celu emocnu paletu a tazivost situcie hrdinov rovnako intenzivne (a mozno aj viac) ako zvysok tych scen filmu, ktore sa snazili (v mojich ociach uspesne) o to iste. Je to pre mna ekvivalent "sprchovej sceny" v Casino Royale. (22.11.2010)