Délka polibku devadesát

"To jsou naše první socialistická paterčata a po nich budou náledovat další!"                                                                  Bezvýznamný mladý pracovník se marně snaží sehnat byt. Nikdo mu nevěnuje pozornost, ale vše se obrátí doslově naruby, když jeho žena porodí patečata. Najednou se dostávají na výsluní, je jim přidělen krásný rodinný domek, je jim přidělat osobní tajemník, je svolána tisková konference. Absurdita života v socialismu v kostce. Je pravda, že řada vtípků časem zaniká, ale v roce 1965 mít doma prakticky všechno na dálkové ovládání byla velice slušná nadsázka. To neměli ani straničtí funkcionáři. Demolice vily odhaluje řadu nahrávacích zařízení. Na svou dobu VELICE odvážná satira! Krásná byla i tisková konference, kde řadu jemných inteligentních vtípků místní uživatelé zřejmě vůbec neodhalili..                                                       Uživatel sator se mýlí, Oldřich Vlach si zahrál víc hlavních rolí, okamžitě se mi vybaví Cena medu a Nepodepsaný knoflík. Na divadle hrál hlavní role v Králi Ubu, Procesu a Macbeth, v roce 1978 získal ocenění Literárního fondu za hlavní roli v Hamletovi. (10.02.2015)

SURREALITY SHOW desítky let před reality show! A taky jakási VIAGRA pro muže i ženy!. Ztřeštěná satira na socialistické plánování a předehnání Západu, kde na tiskovce překládá A.J.Liehm, vystupují zástupci spřátelených států (tehdy socialistický Alžír ap.). Ďábelsky aktivní Otomar Krejča se tu vyřádil! Paralelně probíhá plánovaná výstavba Severozápadní dráhy, která protíná supervilu manželů s pěti dětmi. Končí to narozením jediného dítěte...(Film ve své době zcela nepochopen kritikou, která se zaměřovala na novou vlnu, i diváky, pro které to třeštění bylo nepochopitelné). (22.11.2020)

Moskalykova snaha po satirické komedii? Zasmál jsem jen jedinkrát při vyplňování dotazníku - Vaše činnost za okupace... Kolikrát jsme takové nesmyslné formuláře vyplňovali. Dnešnímu divákovi tenhle film neřekne vůbec nic, já se ho aspoň snažil pochopit v kontextu poněkud uvolněné doby 60. let, kdy bylo dovoleno do nepravostí tepat, ale jen opatrně, soudruzi; takže socialistický byrokratismus vytvořil Úřad, který sledoval, jak se budou rodiče paterčat chovat po svatbě, aby ho mohl prezentovat jako zářný příklad. Současně však pan Hofman (scénárista) vytvořil nevědomky viagru půl století dřív, než byla skutečně objevena. Místy mi to trochu připomínalo nepovedeného Felliniho (Cabiriny noci?), stříknutého surrealismem. Jedna hvězdička s přimhouřením oka. (03.01.2016)

Moskalykova sžíravá satira, nemilosrdně válcující (ne)reálný socialismus, skvělým způsobem odráží absurditu tehdejší doby, která byla natolik schizofrenní, že nakonec musím ten poněkud krkolomný nápad s paterčaty a moderní vilou vzít na milost a vnímat to jako určitou formu umělecké nonkonformity. Nejde o to, že se útočí na socialismus, ale spíš JAK! Vládní výbor pro paterčata, dotazník, svačinka (fakt viagra?!), dvacet let v podnájmu, vyměřovací komise... vrcholem je bezesporu demolice vily, během níž jsou odhalena mnohá nahrávací (nebo odposlouchávací) zařízení. Cenzura byla tehdy buď slepá anebo totálně imbecilní, jinak si to nedovedu představit. Hofman jako scénárista je překvapením, nečekal bych, že to je jeho práce. Vlach a Syslová sympatičtí, Libíček, aby se neřeklo, ale stejně se mi nejvíc líbil poťouchlý Krejča. Více iniciativy! (06.09.2016)

Výživná esence experimentů ze šedesátek. Taková ta snaha, aby to bylo správně socialistické, ale taky světové a novátorské... Zaujalo mě pár záběrů ze Zlína, ale jinak to byla šílená nuda. Manželům se narodí paterčata a v rámci pokroku je nutno přijít na to, jak podobnou věc zopakovat a zprůmyslnit. Dostanou vilu, vybavenou hromadou "moderních" vynálezů, které po většinu času nefungují a jsou spíš na obtíž a pod tlakem dohledu úředníků se sobě navzájem odcizí. To se děje prostřednictvím všemožného bloumání po zšeřelých místnostech, mačkání prskajících tlačítek, hekání a poulení očí. (14.08.2009)