Divosi

Poněkud matoucí název navozuje dojem nějakého dobrodružného příběhu z koloniální éry nebo dobývání Divokého západu. Ve skutečně jde o komorní psychologické drama sourozenců, kteří se vyrovnávají s vážným onemocněním a posléze i úmrtím otce a zároveň s krizí středního věku, která zahrnuje nejen tápání v oblasti citových vztahů, ale i v oblasti profesního směřování. Pokud nemáte odvahu na změnu životního stylu (a ta se s přibývajícími roky stále snižuje), snadno velké city směníte na drobné a představu vlastní rodiny obětujete na oltář pohodlného přežívání. Snímek se může opřít o dva špičkové charakterní herce, kteří odvádějí maximum, a o citlivou režii se smyslem pro detail a intimní vyjádření emocí. Z Divochů je tak nějak cítit, že je natočila žena. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2013)

Scénář: Tamara Jenkins .. Než si pro něj přijde, prožije si sourozenecká dvojice, o kterou se otec ne zrovna staral, pestrou škálu nepříjemných, ale zcela přirozených dilemat, které nejsou vůbec k smíchu, ale ani k pláči. Autorský počin Tamary Jenkins je sice kapánek dlouhý, ale nenudil jsem se ani na moment, protože děj jde pořád dopředu a to hezky civilně, citlivě a v rodinném duchu. Pokud nebyl scénář psán jak se říká na tělo pro perfektní dvojici herců Laura Linney - Philip Seymour Hoffman, tak si další velkou pochvalu zaslouží právě casting. Taktéž producentské duo Alexander Payne - Jim Taylor jde v pozadí velmi cítit - Savages drží velmi podobnou náladu jejich filmů. 75%. (15.04.2008)

I přes to, že si myslím, že jde o velmi důležitý film, jsem naprosto přesvědčen, že nebýt shody náhod (kdy jsem zaměnil Stoneovo Savages za Jenkins The Savages) nikdy bych se na tento film nepodíval. Nemám rád dialogová drama, nemám rád natahované a pomalé příběhy a nemám rád režisérky (do filmů cpou moc emocí). I přes to všechno jsem film shlédl až do konce a jsem za to rád. Málokdy se vidí tak dokonale sehraná herecká dvojice jako je Linney a Hoffman. Sakra proč Linney nedostala za toto Oskara? Kdo uvidí neuvěří jak moc dobrá herečka to je. Jen kvůli ní a Hoffmanovi dávám 4 hvězdy jinak spíše doporučuji na lehce depresivní večer. (16.06.2013)

Hned na začátku se schovívavější přístup k postavám skryje u nespláchnuté záchodové mísy, aby z její výkalové náplně namaloval hybatel příběhu na kachlíky sprostý vzkaz pečovateli své přítelkyně. Ta následně aby zemřela při manikúře přímo v salónku. A tak se o svého osamoceného, demencí nemocného otce přijíždějí postarat dvě jeho děti, kteří doteď ani pořádně nevěděly, v jakém státě bydlel. A teď jsou vyděšení, že ho daly někam do domova a on ani sám neví kde je. Ale není to taková depka, jak to zní. A jestli ano, tak rozhodně ne slzopudná, ale spíš pro mě taková až sarkasticky pohodová, už jen protože není nekonečná, že. Prostě takové věci se dějí a nic se s tím nedá dělat. A určitě není náhodou, že Wendy píše divadelní hru, kterou sama popíše jako pitomé bulení střední vrstvy. Celý film by se tak při moc velkém tlačení na pilu mohl zformovat. Nejde v něm totiž jen o smrt rodiče, ale i o vztahy, práci, bydlení nebo životní standard. A Laura Linney je prostě boží. Hoffman hláškuje pravdy, kterým se člověk musí jen smát, aby mu pak došlo, že má pravdu. A prostě já nepochopím, proč se musí pořád opakovat, jak je rostoucí střední délka života jednoznačným pozitivem. Když potom takový podíl starších lidí s Alzheimerem nebo podobných mozkovým nemocí snad ani neumí doufat v brzký infarkt. (25.05.2008)

Předně- ten obludně debilní překlad názvu filmu mě dlouho odháněl od sledování jinak vynikajícího snímku. Doufám, že se podobně nedočkáme reedice J.K Rowlingová: Jindra Hrnčíř. Film Savageovi (opět brilantní P.S.Hoffman a výborná L.Linney) má totiž kromě skvělého scénáře a režie Tamary Jenkins jednoznačně univerzální téma- stárnoucí, nemocní a nemohoucí rodiče kontra vykolejenost a těžká rozhodnutí jejich dospělých dětí . (29.07.2010)