Broučci

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬                 V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬                 Případné opoznámkování: uživ. kagemush. (18.12.2017)

Karafiátovy Broučky nám čítávala o prázdninách babička. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka .... Staré loutkové provedení pohádky o rodině, o přátelství, o zodpovědnosti o tom, jak být hodným broučkem a ne škodlivým hmyzem. Když už mají pohádky vychovávat, je dobře, když jsou to krásné a roztomilé pohádky. (11.05.2013)

I když Karafiátův duchovní odkaz není naplněn na 100%, to Janečková zachytila daleko víc v barevných Brouččích, tak přec tenhle černobílý seriál mě uhranul daleko víc. Snad je to těmi loutkami, snad tím, že je to černobílé, snad hlasy pana Smolíka, Hogera, Marvana a dalšími výbornými herci staré generace. Pořád slyším to "A spali a spali..." Snad neusnou v propadlišti dějin a zase se ukážou na televizních obrazovkách. Zaslouží si to! (02.05.2012)

Musím se napřed přiznat chtě i nechtě že i mně tenhle Český večerníček neminul, a že nepatří mezi mé nejoblíbenější a ani oblíbené i přesto že rodiče a prarodiče zkrátka předešlé generace ho i s knižní předlohou milovali. Neměla jsem ho ráda za 1. kvůli hrozné nudě námětu který mněl být jako pohádka spíš než jako dokument o broučcích zkrátka o všemožné hmyzí havěti a v dnešní době navíc jedovaté přilétající odněkud ze špinavých zemí a za 2. Kazit dětem radost z bezstarostného dětství a traumatizovat je v předškolním věku povídáním o životě a smrti bylo odporné i přesto že v dřívějších dobách to bylo normální jenže ne vše  co bylo normální dřív by už dnes mělo být také normální jestli že chceme  aby šla doba ku předu a k lepšímu. (24.08.2023)

Tohle staré původní zpracování mi přišlo vždycky divné, neklidné. Za prvé jsem jej viděla až po zpracování z 95' a za druhé je to trochu děsivé (loutky malých brouk, čenobíle, brr). V tomto ohledu jsem rozmazlená určitými standardy, do kterých se člověk narodil a s kterými vyrůstal (a se kterými nakonec stárne, ale to už je člověk tolerantnější). (16.08.2013)