Setkání v Praze

Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějakého filmu vyprskla smíchy a chvíli nemohla přestat. A to se ani nejedná o komedii, jde jen o naprosto zoufalý herecký výkon Bořivoje Navrátila ve scéně, kdy se Christofferovi přiznává jak to s jeho otcem bylo. Chudák Mads Mikkelsen, musel být nadlidský výkon tohle natočit s kamennou tváří, a navíc strávit celý film v jedný košily. Pořád mě to nutí přemýšlet, jestli ta podivnost českého prostředí a podivných hereckých výkonů, nebyl záměr a nějaký další rozměr filmu, trochu mi to připadá, jako snaha o vyvolání jakési kavkovské atmosféry. Ještě by mě zajímalo, jak film vypadá v původním znění, s českým dabingem to působí hodně zvláštně, když všechny postavy mluví česky, ale nerozumí si. --------Viděno podruhé v původním znění s titulky - čímž film ztratil něco na trapnosti a absurditě - měním ze dvou na tři, (12.03.2013)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)

Ten příběh je originální jako jídelníček prasete. Pro nás obyvatele Prahy má film jísté plus díky exteriérům ve kterých se film natáčel i když tady když budu hnidopich, můžu se tady chvástat několika úlety, jako že v uličkách Starého města není ani živáčka. To leda tak v hodně divokým snu, ale ok hážu na tyhle kraviny bobek. Co mně mrzí, že scénář vyjma dvou, tří emotivnách scén neumožňuje, aby se Mads mohl rozehrát k nadprůměru, protože na tohle mu fakt stačí totální herecký standart. Zavidím Bořivojovi Navrátilovi a Janě Plodkové, že měli možnost mít s Madsem svoje scény, takovou hereckou zkušenost bych si jako herec nechal taky líbit. (01.12.2013)

Hořko-krutý film s nádechem "lehce zatuchlé" evropské metropole. Pana Navrátila bych za trest nepustila víckrát před kameru, protože jeho vyznání lásky před synem svého (mrtvého) milence, které zřejmě mělo za úkol dojmout, mě k slzám rozesmálo. Tak to asi režisér nezamýšlel. Jinak mě příběh velmi oslovil, vtipné vsuvky jsem kvitovala, ale především se vezla na melancholické notě jednoho vyvanutého vztahu. Dva lidé spolu, ale každý sám a jejich neschopnost odpuštění, pochopení, ukázání citu v pravou chvíli. Procházka Prahou, při níž byly krutě zodpovídány nepříjemné otázky, ta mě bude ještě dlouho strašit v hlavě. (23.04.2008)

Čekal jsem, že to bude lepší. Tedy naše vlast a Praha jsou tu zobrazeny vcelku věrně - dovedu si představit všechny ty situace, obzvlášť obsloužení pivem po objednání kávy byla trefa do černého. Ale kromě Prahy a Mikkelsena tenhle film nemá mnoho co nabídnout. Obě ženy jsou velice zajímavé, a i když Plodkovou budu určitě sledovat, Stengade byla zajímavější a lepší. Ovšem děj je dost chabý a zvlášť ke konci rozbředlý. Konec samotný jsem teda vůbec nepobral, připadal mi naprosto bezobsažný. (20.10.2009)