96 hodín

„Prišli ste do našej krajiny, ciciate náš systém a zamieňate si našu trpezlivosť za slabosť. Vaša arogancia ma uráža – a zvyšuje cenu o 10%“ Komentár obsahuje spoilery. Ani sa ma nepýtajte, čo si myslím o producentskej aktivite Luca Bessona (TAXI). Ale niekedy mu to vyjde (TRI POHREBY, NOC S NABRÚSENOU BRITVOU) - a vyšlo mu to aj teraz. 96 HODÍN je jeden z najnahnevanejších filmov roka a jeden z najlepších akčných filmov rokov 2000 – 2010. Perfektne sústredené dva metre beštiálnej energie s názvom Liam Neeson bez odpúšťania pátrajú po svojej albánskymi šialencami (lebo si ho poštvali proti sebe) unesenej dcére. Bude to bolieť všetkých – len nie jeho. Ak aj vy nenávidíte filmy, v ktorých hrdina zlosynom odpúšťa, tešte sa - len čo sa od osoby dozvie požadovanú informáciu, zabodne jej do stehien klince, pustí do nich elektriku a neprestane, „kým sem prúd neprídu vypnúť pre nezaplatené účty" (kedy je telo už natoľko poškodené, že jeho identita sa pri pitve zistí len vďaka chrupu, ak vôbec). Hrdina je Terminátor, ktorý zlikviduje miestnosť plnú krvilačných zločincov mimoriadne efektívnym, účinným a brutálnym spôsobom: jednému zabodne nôž do srdca, druhému pretne krčnú tepnu a tretiemu šmarí desaťkilový hasák do hlavy, lebo klin sa klinom vybíja – inými slovami, brutálni ľudia počujú len na primitívne násilie. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/akcny-film/283-96-hodin-80- (12.05.2010)

Tohle jsem potřeboval, bezmozkovou akční jízdu, kde se neodbočuje od jednoduchého příběhu. Proč se většina podobně laděných filmů snaží hrát na něco víc? Když to jde takhle jednoduše a přitom dost efektně podat. Liam Neeson odehrál pomstivého papínka velice přesvědčivě, což sem podle prvních trailerů rozhodně nečekal – přiznávám. Hláškuje, využívá reálné finty, schovává se, láme ruce, mučí, zabíjí – vše reálně a bez kompromisů, tak jak to jeho situace vyžaduje. Opravdu podařený akční film, více takových. (21.12.2008)

Macho verze Bez dcerky neodejdu. Je z toho na míle cítit drsný závan klasických francouzských chlapáckých snímků "jeden proti všem" s Belmondem či Delonem (především Slovo policajta to připomíná možná až moc). Jenže tak nějak vyčpělý závan. Nezajímavý prolog (pětadvacet minut) a epilog tomu zbytečně ubírají dost kladných dojmů. Opravdu dobré, nikoli však výtečné, to totiž začne být až po přesunu děje do Paříže. Dále se tu pak kecá více než je zdrávo, jenže postavy nemají co říci. Kdyby raději jednali. Záporem je i Maggie Grace, respektive její role. Ta je tak antisympatická, že se vlastně divím, že někomu stojí za to kvůli ní rozpoutat v pokojném městě nad Seinou takové peklo. No, ale pak tu jsou klady. Těch sice není nepočítaně, ale jeden stojí za vypíchnutí. Liam Neeson. Kdo by to byl do něj řekl, že se z něj v šestapadesáti najednou vylíhne takový drsňák. Po dnešku tedy již vím, že jestli někomu na téhle planetě není radno unášet dcerku, tak jedině Liamovi. Všichni ostatní jsou oproti němu vylouhovaní čajíčci. Kdyby býval pobral ještě špetku stylu, tak mu není co vyčítat. Morel prostě až příliš okatě sází na to, že obdobná sorta filmů dnes již takřka vůbec nevzniká, a tak mu toho divák ve výsledku hodně odpustí. (25.07.2008)

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

Takměř dokonalý film, který nezpomaluje, před ničím neuhýbá, k problémům se staví čelem a řeší je přímo a od začátku do konce jede na 110 %. Pokud chytnete niť hned od prvních minut a v té rychlosti distribuovaných informací se stihněte bryskně zorientovat jako hlavní hrdina, náramně si tuhle jízdu užijete jako já. (27.10.2009)