Zkažená mládež

Tak tohle je geniální snímek. A snad proto, že tento snímek považuji za geniální, bezchybný a dokonalý, jsem si ho vybral pro svůj "kulatý" dvoustý komentář! Nutno dodat, že to je poprvé, co jsem viděl film z Estonska. Ale poprvé jsem ho zaregistroval, když se promítal v roce 2007 na fesťáku v Karlových Varech. Bohužel jsem se na promítání nedostal, ale snímek jsem si zajistil o nějakých 8 měsíců později a vidím, oč jsem přišel, když jsem se tehdy nedostal do sálu ve Varech, kdy to anvíc bylo za účasti tvůrců a herců. Tenhle film je prostě tak reálný, tak uvěřitelný, tak zajímavě pojatý a natočený, že jsem si připadal jak v jiném světě. Před závěrečnou finální scénou jsem se celý chvěl a třásl napětím, při závěrečných titulkách jsem seděl před televizí jako v transu, nezmohl jsem se na nic a jen jsem tupě zíral. To se mi dosud stalo jen u ruského snímku Návrat, a teď podruhé. Tenhle film je prostě něco, co nejde nějak lehce okomentovat, to se prostě musí vidět. A jelikož studuji pedák a jsem tedy budoucím učitelem, tak už teď vím, že tenhle film bych chtěl pouštět na začátku školního roku svým žákům, aby věděli, jak může šikana skončit. Dávám pět hvězdiček a doporučuji ke zhlédnutí! (21.04.2008)

Tady budu souhlasit s uživatelem kajdou, že výpovědní hodnota přebíjí tu filmařskou. Ale dlouho mě žádný film tak nehnul žlučí a nerozhadroval mojí psychiku jako právě zhlédnutý film, nota bene podle skutečnosti. Je mi jedno, do jaké míry to bylo trochu přibarvené, ale stalo se to a to svědčí o tom, kam spěje naše společnost. Je to dle mého názoru i obrovský vykřičník pro rodiče, protože to mě nikdo nepřesvědčí, že z velké míry na tom nesou vinu i oni, když pominu laxnost učitelů. Pochopitelně existují vyjimky, ale na prstech jedné ruky by se daly spočítat. Jinak po herecké stránce byli všichni výborní, asi nejpřesvědčivěji na mě zapůsobil Kasper. V závěru mně z toho všeho bylo k uzoufání smutno, možná o to víc, že v dalších letech po natočení této události jich přibývá kosmickou rychlostí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Kruté drama zaobírající se tématem šikany. Všechno není úplně tip ťop, jak by si člověk představoval, jednání obětí nepůsobí úplně reálně, stejné mezery v jednání zbytku třídy, ale vesměs jsou to jen malé, nepodstatné vady na kráse. Vyhnání do extrému se mi líbilo, jen ať to platí za odstrašující případ. Mimochodem, také pro vás bylo těžké od začátku do konce jen sledovat, a nebýt schopen nakopat ty fiktivní diskantský mamrdíky do koulí? (16.07.2009)

Na první pohled vypadá Zkažená mládež jako kontroverzní film. Houby s octem. Ve skutečnosti jde o snímek, který své poselství předkládá tak přímočaře a jednoznačně, že si snad neumím představit diváka, který by ty dva nešťastníky a jejich zoufalý čin nechápal (pochopit, to dá rozum, neznamená automaticky souhlasit). Věřím, že by se našli mnozí, kteří by po tom týdenním pekle ochotně oběma nosili střelivo a dobíjeli prázdné zásobníky jejich arzenálu. Zkažená mládež je nepříjemný film, v určitém ohledu bezesporu působivý. Hraje ale na jistotu do té míry, že to jeho emocionální dopady tlumí. Na odsudku tak brutálního násilí se totiž bez problému shodne i ten, co sám šikanu provozoval či dosud tak či onak provozuje. V populárním sitcomu Teorie velkého třesku sympaťačka Penny s nadšením vzpomíná, jak na střední škole rafinovaně ponižovala a týrala třídní šprtku. Zaražená společnost mladých intelektuálů si následně vybavuje, jak jim jejich méně nadaní spolužáci dokázali deptat život. Na otázku, zda si Penny uvědomuje, že vlastně spáchala trestný čin, dívka odvětí, že se všichni přece strašně bavili a užívali si to, jako nikdy předtím a nikdy potom. A o tom to právě je. Spousta věcí, které jsme prováděli kdysi ve škole zas tak férová nebyla a dokázala těm méně populárním a méně úspěšným či slabším docela znepříjemňovat život, a spousta z nás tak či onak dokáže nenápadným mobbingem znepříjemňovat život svým kolegům, kteří nám nejsou sympatičtí, a vůbec si přitom nepřipouštíme, že jde ve skutečnosti o šikanu. Tu přece provozují nějací sadističtí vězni v kriminále nebo mazáci nováčkům na vojně. Nás se to přece vůbec netýká... Z mého pohledu je Zkažená mládež průměrný film se silným tématem. Nic víc, nic méně. Celkový dojem: 60 %. (24.05.2015)