Thor

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Thora považuji za splněný sen všech astrofyziček, které nad Hubbleovým teleskopem po nocích sní o tom, že do jejich postelí červími dírami proniknou úžasní svalovci s velkými kladivy. Já tedy astrofyzičkou kupodivu nejsem a můj vercajk již má svou panovnici, ale předložený pohled na fungování tohoto světa shledávám velmi zajímavým. (25.06.2012)

Thor mi dal přesně to, co jsem si po trailerech myslel, že přijde. Nenáročnou pohodovku, která se místy nebere vážně a přejde spíše z komiksového filmu do komedie. Scény z Asgardu byly přímo magické, hned bych tam jel na dovolenou, popíjel bych s Hopkinsem, pojedl se Stevensonem a polaškoval s Jamie. Jinak Chris Hemsworth je opravdový sympaťák, role Thora mu absolutně sedla a Natálka mě opět potěšila (vypadá to, že kvůli mateřství bude tohle na delší dobu její poslední role, tak uvidíme). Snímek jako takový nenudí, pobaví (při pár scénách jsem si vzpomněl, odkud Kenneth pochází, protože to bylo znát, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) ale až při posledních deseti minutách jsem se opravdu bavil. A to je na film, který těch minut má bez mála 12krát tolik, přeci jen málo. Ale konečně mě něco parádně navnadilo na The Avengers (nenechte si ujít scénu po titulcích!) a na Thora 2 se budu těšit. 80 %. (11.10.2011)

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)

Přímočařejší, ale poctivý komiksový film. Upřímně, říkal jsem si, jakým způsobem se tvůrcům podaří propojit severskou mytologii a superhrdinské téma. To, že snímek režíroval Kenneth Branagh, není podstatné, pro něj ovšem to byla jistě režisérská škola. Tenhle film je vyvážený ve všech ohledech, nejvíce jsem si užil klasické vedlejší postavy, hrdinovu dívku a rozumného postaršího muže - Natalii Portman a Stellana Skarsgårda. Dalším na řadě je první Kapitán Amerika! (23.04.2019)