Muž v povětří

Je smutné vidět prvorepublikovou hereckou elitu (Burian, Vítová, Šlemrová) jak hrají v této rádoby komedii, která až přespříliš načuchla nátěrem padesátých let. Pro Šlemrovou je to role poslední, pro Buriana a Vítovou předposlední - a československý film se už našel v nových hereckých hvězdách (Sovák, Vránová, Zázvorková) a když si to převedu do dnešní doby, jedinou žijící mezi nima je už pouze Vránová, na zbylé osobnosti už pouze legendárně vzpomínáme. Tento film je archivním důkazem obměny generací - byť není příliš povedený a úsměvné momenty aby tady divák pohledal. (01.09.2014)

Bylo zřejmě velmi obtížné udělat budovatelskou komedii, která by diváky bavila i po dlouhé době od svého vzniku. Herecké obsazení je plné starých i nových hvězd, ale na ty staré není příliš veselé se dívat. Obzvláště na kdysi elegantní Vítovou je smutný pohled. A zábava? Jak může bavit po tolika letech propagační budovatelství, které zdůrazňuje nutnost zapojení jednotlivce do kolektivu, kde v jeho prospěch může využít svůj talent a nadání? Občas se sice objeví příjemnější moment. Ale vzápětí je zabíjen svojí lidovou uvědomělostí a zůstává spíše pocit hořkosti. A ne pocit příjemně strávené zábavy. V hlavní roli je uražený pyrotechnik Silvestr Čáp (Vlasta Burian) se svou umanutou myšlenkou nesmrtelnosti. Ovšem nakonec i on pochopí svůj význam a sílu v rámci socialistického kolektivu a vlastní přínos socialistickému zřízení. A co jiného by se také dalo čekat? Z dalších rolí: trpělivá a obětavá Čápova manželka (Pavla Maršálková), Čápova hrdá dcera Manka (Alena Vránová), Čápův nástupce v sirkárně a uchazeč o Čápovu dceru Jenda Pospíchal (Jiří Sovák), reklamní odborník, Čápův odpůrce a nakonec jeho nadšený pomocník Pláňka (Rudolf Hrušínský), drogista a Čápův mecenáš s vidinou velké odměny Zatrapa (František Filipovský), referentka MNV, bdící nad životem v obci (Hana Vítová), dobrácký předseda sirkárny (Jaroslav Seník), v dobrém provokující Máca (Eman Fiala), nespokojení Čápovi sousedé Janurová (Růžena Šlemrová) a Kořínek (Václav Trégl), a zaručené zprávy roznášející listonoš (Karel Effa). Mít v obci bláznivého vynálezce není ten hlavní problém. Tím jsou spíše nepříliš vydařené pokusy o budovatelskou komedii. (24.12.2015)

Stárnoucí a vážně nemocný Vlasta Burian v této takřka budovatelské komedii už nebyl schopen rozervávat bránice. Příběh je to jistě úsměvný, ale i trochu smutný, jako když klaun odchází natrvalo od svých věrných diváků... Cenné na této veselohře je jistě to, že se zde objevili i někteří jeho kolegové ze starých prvorepublikových filmů - Šlemrová, Fiala, Trégl, Vítová... A ještě jedno trpké ponaučení. Starý člověk už nemá tolik soudnosti, přesto se snaží ještě něčím prospět, i když věčná sirka je skutečně nesmyslný nápad. (01.11.2020)

Smutný konec jedné z největších postav české kinematografie. Bohužel byl příliš dobrý,a vyčníval nad ostatními svým nesporným komediálním talentem, který byl v předválečných filmech zcela zřetlený stejně jako sociální podtext něketrých filmů a z tohoto důvodu nemohl v dobách komunismu už dát to co na něm všichni milovali. Tento film je toho ukázkou, poslední velká role ve filmu kde tak nějak všcihni soudružky a soudruzi žijou štastně pod vedením soudružky tajmenice národního výboru.Burianův Čáp je světlá vyjímka , která film vytáhla alepsoň na 2*. Nic proti neškodným socialistickým agitkám,ale pan Burian si zasloužil důstojnější rozloučení. (15.07.2006)

Nebýt Vlasty Buriana, kdoví, jak by to bylo dopadlo. Koukat se na to docela příjemně dalo, dokonce si myslím, že je Muž v povětří lepší než některé Burianovy filmy z 30.let ( Ulice zpívá, Ryba na suchu ). S těmi klasickými dílky jako U pokladny stál se samozřejmě nemůže rovnat. Žádný z Burianových filmů z poválečných let se nemůže soupeřit s tím, co dělal dříve ( výjimka Nejlepší člověk a Byl jednou jeden král, ale zde nebyl Burian v hlavní roli ). Zajímavé mi tu přišlo Burianovo setkání např. s Hrušínským nebo Sovákem. Oproti nehoráznému odpadu jakým je Slepice a kostelník je Muž v povětří půvabné dílko. (14.01.2009)