Mickey Mouseov klub

Interaktivní jednoduchá a zábavná dvacetiminutovka, která malé prcky pobaví a trošku i naučí. Malé děti nehledají skrytá poselství či uměleckou hodnotu, mají rády barvy, smích, jednoduchý příběh a když se na ně Mickey ještě přímo obrací a vtahuje je tak do děje, jsou nadmíru spokojené. A zaujaté tváře třech mých nejmenších a občas i toho staršího mi stačí, abych klubík ocenil čtyřmi hvězdičkami. Pět nedám jen proto, že mě mé děti nutí dívat se na to s nimi. Asi jim taky začnu pouštět horory. (01.01.2014)

My dospělí si o tom můžeme myslet co chceme. Pravda ale je, že děti to v určitém věku mají moc rády a je zde předpoklad, že i něco pochytí, nebo si to zopakují. Přeci jen mám za to, že věci které postavičky v klubu ukazují, je větší legrace představovat dětem sám. Ale dnes jsem díky této partě v klidu umyla okna. A to se počítá! (05.10.2018)

Jak já jsem ráda, že období Mickeyho klubíku, Pošťáka Pata, Mašinky Tomáše, Teletabís a dalších záležitosti pro nejmenší, máme za sebou. V mnohém souhlasím s kulykem, šílená animace, znělku jsem nenáviděla, obsah každého dílu mi navracel obsah mého žaludku zpět. Při zaslechnutí otravného, pištícího dabingu jsem pocítila tik v oku a téměř znechuceně jsem se otřásla. Toto se stalo, když jsem nevychytala onen správný okamžik a telku jsem nevypla ještě před jeho začátkem. V té době jsem nakupovala zrovna vycházející levná DVD Krtečka, Pata a Mata, Potkali se u Kolína a dalších iks krásných večerníčků, to jsem si pak sama často sedávala se svým dítětem a užívali jsme si pohádky společně. (03.11.2014)

Patřím mezi výjimečné jedince, kteří po zralé úvaze dokáží určit, zda k zatloukání hřebíků je vhodnější použít kladivo, rýžový nákyp nebo muchomůrku zelenou, takže můj duševní vývoj se při sledování tohoto seriálu nijak výrazně neposouvá. Navíc mne poněkud děsí šílená animace a vykleštěný Mickeyho hlas, ale nemohu jít s hodnocením níž, neboť nadšená komunikace cílové skupiny s obrazovkou mi tak nějak napovídá, že tohle se povedlo. (04.11.2012)

Kdybych tohle měla hodnoit jen sama za sebe, tak to odpad nemine. Ale moje dvouletá dcera je doslova přišpendlená k obrazovce a hltá to od začátku do konce. Líbí se jí přesně to, co mě na tom odpuzuje. Jsou to příšerné hlasy postaviček, neustále se opakující fráze, ta přemrštěná barevnost. Ale na druhou stranu musím uznat, že děti se u toho učí barvy, počítat, pojmenovat různé předměty, atd. velmi hravou a pro ně zábavnou formou. Takže účel to plní. (26.02.2012)