Ein Freund von mir
A Friend of Mine
Obsahy(1)
Letargie čerstvě dostudovaného matematika Karla (Daniel Brühl) je hlavním důvodem, proč ho jeho zaměstnavatel přesune z pohodlné kanceláře do hlučné garáže. Jak dlouho vydrží mladík mlčky a za minimální mzdu převážet luxusní automobily? Impulsem k nějaké aktivitě by pro něj mohlo být setkání s Hansem (Jürgen Vogel), spontánním požitkářem, věčným optimistou. Vzdor diametrálně odlišným povahám se z nich stanou kámoši. Jejich nezávazné blbnutí a odvážné jízdy spícím Berlínem začnou ztrácet své kouzlo, když se mezi ně vklíní Hansova dívka Stella (Sabine Timoteo). (Matty)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Zvláštní snímek se dvěma svéraznými hlavními postavami, Daniel Bruhl si střihnul docela náročnou roli, jeho Karl je těžký introvert, samotář, snílek, zatímco Vogelův Hans je člověk, jenž je zkrátka "šťastný" a nic moc neřeší. Jejich rodící se přátelství má opravdu některé moc hezké momenty. Kámoš je snímek pro užší publikum, ale nemusel by nudit nikoho. A spočítal někdo, kolikrát Vogel ve filmu zakřičel geil?:-) ()
Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru. ()
Působilo to na mě velice zvláštně. Vlastně skoro celý film. Jako směs více žánrů, ale hlavně, jako směs, nebo lépe řečeno nápady z více filmů, ale to byl asi jenom můj subjektivní pocit. Ten mě po 84 minutách opustil a zbyla už jen vzpomínka, která se mi ještě dlouho do noci honila hlavou. Taková nenápadná, ale o to intenzivnější. Daniel, naprosto perfektní a konec ještě lepší, na ten nazapomenu nikdy. ()
Kámoš je pohodový německý snímek na pomezí komedie a dramatu. Věci komplikované jako přátelství a láska dále nekomplikuje, nehraje si na nic, čím by být nezvládnul. I když minimálně jednou scénou odkazuje ke Godardově Bandě pro sebe („pojďme minutu mlčet“) a někomu může asociovat také Klub rváčů, je ve svém sdělení mnohem umírněnější. Neprovokuje, nevyzývá k anarchii, díru do světa neudělá, ale dokáže navodit melancholický pocit kapky stékající po okně – a ten je k nezaplacení. 70% ()
Řídkozubý úsměv Jürgena Vogela by sice přiměl k zoufalému pláči nejednoho dentistu, ale jako kamarád i postava na filmovém plátně je k nezaplacení. Nejenomže vytáhne jednoho ubitého úředníčka ze smrtící letargie, ale jeho blbnutí navodí takový pocit uvolněnosti a radosti, že se divák musí usmívat, i kdyby nechtěl. A to i divák, který je proti německým komediím předem zaujatý na základě předchozích špatných zkušeností. ___ Tohle je milý film o přátelství a o nutnosti neužírat se zbytečně a prostě si zablbnout. ____ Hans (Jürgen Vogel) je z rodu životních básníků, pábitelů, chvastounů a z těch, kteří umějí věci rozhýbat jen svou přítomností. Láska je tady sice taky, ale přátelství mezi oběma různorodými chlapíky ji v tomhle filmu jednoznačně přebíjí jako mnohem silnější a důležitější emoce. /23. 6. 14./ ()
Reklama