Horizon: The Hawking Paradox
Obsahy(1)
Anglický fyzik a profesor na univerzitě v Oxfordu Stephen Hawking (1942) je jedním z nejznámějších lidí na Zemi a jednou z mála skutečných "celebrit" mezi vědci. Je předním odborníkem v oblasti fyziky černých děr, kosmologie a kvantové teorie gravitace. Ve svých dvaadvaceti letech onemocněl vzácnou neuromotorickou poruchou; postupně přestal ovládat končetiny a má problémy s řečí. Přesto se stal živoucím ztělesněním génia. Ovlivnil tisíce odborníků a miliony laiků. Jedna z jeho prvních knih - Stručná historie času - se stala bestsellerem. Je srovnánván s Albertem Einsteinem. Přesto někteří fyzikové vyjádřili pochybnosti o některých Hawkingových tezích. Zvláště jeho teorie informačního paradoxu vyvolala jednu z nejlitějších intelektuálních bitev nedávné doby. Dokumentaristé BBC se vydali po stopách tohoto konfliktu a pokusili se divákům přiblížit stav věci v oboru zdánlivě tak abstraktním, jakým je teoretická fyzika. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
Málo in-depth. Uvidíte Hawkinga jíst (nebo v jeho případě spíše jen unyle přijímat potravu), ale neuvidíte žádný velký nástin jeho myšlenkových pochodů, nýbrž pouze banality a v kontextu s pravidelně se opakujícím "Hawking je, vážený a milý diváku, ňákej génius" mottem směšně zjednodušené hypotézy. Jinými slovy, být Hawkingův duševní potenciál omantinelován tímto filmečkem, s podobnými věcmi bych tipem vyrukoval do světa třeba z gauče svého obýváku, ale tak tomu samozřejmě nebude. Zajímavé, ale nic víc; tak či onak - lepší než třeba dokument o páření říčních vyder. ()
Velmi povrchně popsaná jedna z největších teorií 20. století. Dokument však ale neměl být přednáškou o dané problematice, protože to se opravdu nedá vysvětlit za 50 minut v TV. Byl to pohled do zákulisí vědy, kde i přes jednoznačné názorové rozpory panuje respekt vůči oponentům (škoda, že to není i v politice). Pohled na jednu a tu samou rovnici a snaha naznačit singularitu bez její zmínky byla podaná velmi špatně, tj. grafický doprovod byl velmi chudý. Přesto se snaha přiblížit tyto partie fyziky cení. Životní osud profesora Hawkinga není nic pěkného a pro svět je velká škoda, že je takto indisponován. Klobouk dolů, i přesto, že informační paradox nebyl doposud uspokojivě vyřešen a pravděpodobně to tak ještě nějakou dobu zůstane. Viděl jsem lepší dokumenty týkající se významných fyziků a jejich prací. ()
Film nás pútavou formou detektívky snaží odhaliť pravdu o Hawkingovi a jeho prevratnej myšlienke o forme fungovania čiernych dier vyjadrenej relatívne jednoduchou rovnicou, z ktorej vyplýva INFORMAČNÝ PORADOX. Proti tejto jeho teórií, že čierna diera všetko pohltí a jej zánikom zaniknú aj všetky informácie o pohltených predmetoch bola síce prevratná, ale vedeckou obcou pomerne neakceptovaná. Začína sa bitka mozgov o dokázanie svojej pravdy. Veľmi zaujímavý a pútavý dokument nám aj napriek pre bežného človeka nezrozumiteľnej téme podáva drámu, inteligencii, humor a tragédiu v rozmedzí necelej hodiny. Ja som sa výborne pobavil a to ma čierne diery, štruktúra a fungovanie vesmíru naozaj nezaujíma a nie som ani fanúšikom S. Hawkinga hoci hral v Simpsonovcoch. ()
Popravdě už mám dlouhou dobu pocit, že se z Hawkingova života stala populární zábava pro široký masy.. většina dokumentů s ním spojených je alespoň z poloviny biograficky zaměřená a pro fyziku samotnou už tolik místa nezbývá. Není divu, jeho příběh je poutavej a pro mnohé jistě inspirativní.. ale když pak kolem vidím, jaká iluze okolo něho za tu dobu vznikla, zatímco ostatní teoretický fyziky (ačkoliv jsou někteří ve svý branži v podstatě takový rockový hvězdy) normální divák nezná, tak si říkám, že to je nefér a že tady lidem evidentně už nejde o fyziku. ()
Zaujímavosti (1)
- Na konci dokumentu je zmíněno, že Hawking má stále větší problémy ovládat rukou svůj hlasový syntetizátor. Od roku 2006 má na brýlých připevněn snímač mimických svalů, díky kterému může svůj syntetizátor snadněji ovládat. (skrblik007)
Volejte 911, máme tu film, který patří do festovní svěrací kazajky. Tahle pop fyzika, co tu tvůrci nabízejí, totiž nestojí ani za fajfku tabáku. Naprostá banalizace a bagatelizace oboru. Chápal bych to ještě tak u filmu, kde je běžným zvykem zúžit práci vědce na jeho soukromý pikantérie, ale v dokumentu? Ve skutečnosti se tu před námi odehrává klasický boj o ratingy a sledovanost, kterým je cyklus Horizon britské stanice BBC poznamenám od samého počátku vzniku. Vždycky tak nějak lavíroval mezi vzděláváním a zábavou. Kupříkladu v roce 1982, když vznikl konkurenční kanál Channel 4, zvolila BBC kvůli sledovanosti neúprosnou cestu zábavy a dramat vědátorů na místo dramat vědy, což je i případ tohohle dílu, který je jen nepřetržitým sledem banalit, frází a klišé. Zdá se, jako by tvůrci měli v hlavě jakýsi filtr, propouštějící jen banality a drby. Doporučuji přečíst si radši nějakou z úžasných knih od Barrowa, Teorii všeho nebo Knihu o nekonečnu, což jsou popularizace, při nichž čtenáři nevyměkne mozek, poněvadž se čtenářem jednají jako s rovnocenným partnerem, a ne jako s blbem. ____ Když už jsme načali toho Barrowa, stojí za to zmínit nesmírně zajímavý způsob, jakým se v posledních letech prohazují kompetence vědy a filozofie. Jinými slovy filozofové dnes dělají vědu a vědci filozofují. Kdokoliv se dnes chce dozvědět něco u fungování světa a poodhalit něco z nejzákladnějších otázek, nesáhne po Hegelovi nebo Heideggerovi, ale po pracích teoretických fyziků a matematiků jako Barrow, kteří toho o fungování světa a vesmíru vědí daleko více. Co jiného vyznačuje nedávný vzestup kvantové fyziky a kosmologie, ne-li mocná a agresivní rehabilitace nejzákladnějších metafyzických otázek (například jaký je počátek a možný konec univerza)? Naopak filozofové jsou nuceni k tvrdé vědě, kupříkladu mocně pučící větev post-analytické filozofie velí nutnost osvojit si dosti složité zákony logiky, zatímco ve film studies díky „nové filmové historii“ není už leaderem mechem obrstlý cinefil ze starý školy, který má načteno a nakoukáno a žije pořád v šedesátkách v objetí Bergmana a Antonioniho, ale spíš mladí badatelé, kteří mají vystudovanou ekonomii, právo či mezinárodní vztahy. Stejně tak se ovšem prohazuje role Západu a Východu. Staré známé klišé tvrdí, že na západě klade společnost důraz hlavně na vývoj vědy a rozvoj technologie, zatímco na východě se klade důraz na náboženství a filozofii. Odsud pocházejí všechny ty rozšířený teze o východním new ageiánství, velké ruské duši, zen-buddhismu apod. Ale není tomu dnes spíš obráceně? Utilitární Čína, kde se kvůli rozsáhlé devastaci přírody roztikala ekologická bomba, tvrdě a pragmaticky vyjednávající Rusové s Evropou a o Evropě s USA, nebo naprostá převaha technických profesí mezi elitami v Indii, o níž pojednal trojnásobný držitel Pulitzerovy ceny Friedman v knize Svět je plochý, naznačují, že Východ už dávno není nějakým zastaralým kolbištěm holismu a iracionálních vášní. To spíš Západ upadá do podivné avatarománie, esoteriky a ryze humanistických soft disciplín (protože nic už nevyrábí, ale jen veksluje), jako je personalistika, telemarketing nebo teorie řízení. Není toho od-vědečtěný Horizon exemplárním důkazem? () (menej) (viac)