Spálené životy

Velmi pomalu plynoucí snímek rozjíždějící se v několika časových rovinách objasňuje okolnosti podivné tragédie milenecké dvojice uprostřed pouště, uhořivší v karavanu za bílého dne. Potomci obou uhořelých milenců hledají cestu z bludného kruhu minulosti, odkrývají svá temná zákoutí a snaží se najít cestu zpět odkud vyšli. Je to trochu nejasný popis, ale vše ostatní by bylo vyzrazením děje. Ačkoli se děj odehrává v poušti, horka ani vášní si ve snímku moc neužijeme, je to spíše niterný film, většina děje se má odehrávat v divákově mysli. To je právě ten problém. Sice jsem nějaké ty myšlenky rozpoutal, ale uragán úvah to nebyl, a místy jsem se už nemohl dočkat rozuzlení. To přišlo a jakžtakž jsem byl spokojen. Bylo ale už i líp. (24.02.2011)

Vyprávění příběhů ve stylu puzzle mam docela rád, ale tohle bylo už poněkud zbytečně překombinovaný. Na samotnym příběhu bylo nejzajímavější asi právě to přeskakování z jedný časový roviny na druhou. Jinak mě to moc nechytlo. Ještě musim uznat, že Kim Basinger a Charlize Theron hrajou celkem dobře a Charlize Theron má celkem dobrý kozy. Ale to je asi tak všechno... (22.01.2011)

Hodně dobře zvládnutá hra s nelineárním dějem. Kvůi propásnutému začátku na ČT jsem nevěděl, že Theron a Lawrence jsou jedna postava v rúzných časech, což jediné mi moc nesedělo. Jennifer Lawrence ve Spálených životech ještě nebyla hvězdou, co by utáhla film (jako jí byla o dva roky později v Až na kost, ale koukat se na ní už sakra dalo! Postava Kim Basinger ale byla naprosto odporná, a osud téhle staromilenecké dvojice mě docela potěšil. Fotříka Mariany bych pověsil za k.... do průvanu. (18.07.2012)

Asi by bolo lepšie, aby Guillermo Arriaga ostal pri písaní scenárov. I keď práve scenár (okrem iného) sa podieľal na mojom rezervovanom hodnotení výsledku. U týchto módnych a často samoúčelných kaleidoskopov prelínajúcich sa v čase i príbehu sa snažím predstaviť si, ako by to vyznelo, ak by sa všetky zábery a deje zoradili tak, ako prebehli. A naraz mi z toho vyjdú pomerne banálne príbehy, prípad od prípadu dobre zahraté. Takže pomerne vydreté tri hviezdičky sú vzdialené od Amorres Perros a Babel. (15.12.2013)

Geniální scénárista „volné“ trilogie (kterou mám hóóódně rád) Amores Perros, 21 gramů a Babel napsal a dokonce i sám zrežíroval další neméně zajímavý, emotivní, podmanivý, ale hlavně lidský a dostatečně uvěřitelně vyznívající příběh. Opět mozaikovité vyprávění je v tomto případě vlastním klíčem k samotnému příběhu – upřímně mě první půle nijak zvlášť nenadchla a bál jsem se, že film bude pokračovat v (do té doby) neopodstatněném duchu zoufalství a prázdnoty svých postav, přičemž pointou bude nějaké neštěstí (třeba hromadná bouračka). Nicméně poté jsem byl opravdu rád, že jsem se mýlil.)) a dostal pointu jako hrom, nad kterou jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a uznale pokyvoval scénáristickému umu Guillerma Arriagy. Jediná výtka by se snad týkala režie. Možná to vlastně není ani tak úplně výtka, spíš nutné srovnání Inarrituova režijního přístupu s Arriagovým. Ve zmíněné trilogii (Amores Perros, 21 gramů, Babel – zejména se to týká její prostřední části) dokázal totiž Inarritu především pomocí protřelé kamery a záběrů ze zdánlivě nezajímavých nebo extravagantních úhlů ještě více podtrhnout emotivní a psychologickou hloubku příběhu – v tomto ohledu je Arriaga „pouhým“ režírujícím scénáristou. Na druhou stranu lze považovat Arriagův režijní přístup za příjemně civilní, „čistý“ a se zvoleným tématem vcelku korespondující, leč možná příliš umírněný a ukolíbaný téměř jistým faktem, že o adekvátní emocionální účinek se postará samotný scénář. (26.11.2010)