O dívce, která šlápla na chléb

Pohádka na motivy Christiana Andersena. V první půli je velmi dobrá, jenže od chvíle kdy se Gita propadne k Bahenní žínce, tak se to zbytečně odkloňuje od dánské předlohy směrem k našim reáliím. Scénáristka Lucie Konášová začne jen trapně recyklovat "Ježíškovský" humor ze svého Anděla Páně a tím to jde celé do kytek. Konec je pak již pouze nedostatečnou tečkou za promarněnou příležitostí. (25.12.2007)

Začalo to Dickensem, atmosféra fakt dobrá, podsvětí ovšem s tou hrzánovou... achjo, já ji prostě nemám ráda. Holuba taky ne. Co to tam bylo dál za bahňáky nevím a ani mě to nezajímalo. Cína fakt úděsnej, každej druhej ochotník hraje líp. Ano, hodil kytku do kanálu a holka z toho zmoudřela, paráda no... A konec? Mno to byl zase jinej žínr, no. A jako kde bylo něco pohádkového? Nikde. (03.12.2019)

Hudba klasicka televizni jak z osmdesatych let, efekty skoro taktez, mlady ansambl nic moc, dospely ansambl Ok. Hlasky...pekne, trefne, minimalne k pousmani. Ponauceni jako ve spravne pohadce. Konec je neefektivne rychly. Aspon jsem se nezacal nudit. Vyborna Hrzanova. "Jaky se pise I ve slove "Jeziskovi"? Jeziskovi je to jedno, napis, jaky se ti libi " (08.11.2010)

Pohádka, v jejíž první půl hodině se vůbec nic neděje. Říkám si, tohle natočil Jiří Strach, režisér ANDĚLA PÁNĚ? Poté, co pyšná Brigita šlápne na chleba a spadne do blátivé louže, se to všechno konečně zlepší. Znázornění bahňácké říše s odpornými bahňáky se hodně povedlo. Jenže to je pořád málo na to, abych se na tohle podíval ještě jednou. [1068. hodnocení, 49. komentář, 55%] (21.12.2019)

Po dívce s dračím tetováním, dívce, která si hrála s ohněm a dívce, která kopla do vosího hnízda, přichází poslední film slavné tetralogie: Dívka, která šlápla na chleba. Zatímco první díl můžeme označit jako soldiní detektivku, následující dvě pokračování vykazují silně sestupnou tendenci a hodnocení posledního dílu se tak stává nelehkým úkolem. Přiznávám, že i jako zkušený nenechavec a světová špička oboru "hodnocení cizích výtvorů" sedím nyní na své kritické židli poněkud zmaten. Nebývá například zvykem, aby ve vrcholné fázi došlo k radikálnímu přeobsazení všech rolí. Takový tah bychom nejspíš čekali od Davida Lynche, v dejiných kriminalistické kinematografie jde však o zcela ojedinělou záležitost. Výměna Noomi Rapace za Barboru Hrzánovou zdá se býti smělým konceptem - například mě jako divákovi najednou nepřišlo líto, že ústřední punkerku nevidím obnaženou. Přeobsazení všech rolí s sebou však přináší i jisté zmatky. Neschopen rozpoznat, který z herců ztělesnuje novináře Blomkvista, tápal jsem v zápletce poněkud víc než obvykle. Jsouc permanentně maten netradičními režisérkými postupy, mlhavými náznaky a skyrtými filmařskými kódy, nepodařilo se mi nakonec rozmotat nitky spiknutní, ba dokonce odhalit, kdo byl tentokrát vůbec zavražděn. Jako rozuzlení celé série je tak "Dívka, která šlápla na chleba" zcela nedostačující a nechává celou ságu zahalenou tajemstvím. I když (nejspíš stejně jako vy) podvědomě tuším, že za sérií vražd už od počátku stojí pekařka Ulssenová. (27.12.2012)