Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Výborné zachycení umělcova života, který vůbec nebyl jednoduchý. Dokument je to mírně nadprůměrný. Velice se mi zamlouvala práce s filmovou kamerou, hloubkou ostrosti a v neposlední řadě také kompozičně. Autoři pojali dokument o umělci umělecky, což je jejich veliké plus. Na druhou stranu se Adolf Zika ptá na můj vkus příliš neosobitě. "Co bylo nejtěžší?" Jan Saudek ale vždy odpoví srozumitelně a jasně. Jde o energického a ulítlého muže v letech, který se s životem umí poprat. Exoti, kteří se tomuto světoznámému umělci těžko někdy vyrovnaní a hodnotí dokument odpadem, tak bysi měli uvědomit, že hodnotí audiovizuální dílo a nikoli subjektivní pohled na Jana Saudka. (06.01.2008)

Je všeobecně známo, že Jan Saudek je společenský pozér, a v tomto dokumentu nikdo nemohl čekat důkazy hovořící proti. Saudek je rovněž bonviván a bohém s výraznou (faktickou, nikoli proklamovanou) neúctou k existenciálním životním potřebám ostatních. Což se nám zdálo logické, to by jinak byl houby bohém. Značnou otevřenost umělcovu co se osobních témat týče považuji (zřejmě na rozdíl od mnohých) za mírně tíhnoucí k bulváru a nejsem si jist, jestli jsem to všechno opravdu chtěl vědět - nicméně Saudkova tvorba jako taková je velmi niterná a přitom exhibující a možná to spolu souvisí. Jeden z našich nejznámějších fotografů se v Zikově dokumentu ukazuje, přes veškeré excesy a „chlapáctví“ jako stárnoucí muž, který však svou léty nasbíranou moudrost nestaví do kouta a na své poměry neokázalým způsobem se jí (bez zbytečné hořkosti!) řídí.         Z diváckého hlediska jsem nevnímal pozitivně Zikovy vstupy ve filmu - buď měl být jako tázající se zcela skryt, nebo měl vystupovat víc autonomně - jím zvolená forma působila až přespříliš uctivě, čímž poněkud podkopávala autentičnost situací. Bylo také místy znát, že sestřih z celkových šedesáti hodin záznamu hrozí produkcí nekoherentních momentů. Naopak byl jsem spokojen s výběrem hudby doprovázející nejen zobrazované fotografie. Jako velmi zajímavé a vzbuzující zamyšlení mi přišly rozhovory s přáteli a příbuznými Jana Saudka. Citlivým způsobem spíš než samotného Saudka přiblížily pocity (a někdy skutky) osob, žijících ve stínu tak výrazné osobnosti. Jako ctiteli Saudkových fotografií se mi rovněž dostalo nového pohledu na jeho tvorbu. Výběr fotografií, hudební doprovod, náhled na okolnosti jejich vzniku a přítomná debata (Saudkem velmi silně prožívaná) na téma jejich potenciální ošklivosti, vnímané částí publika, mi umožnila opět nově procítit jejich svého druhu dokonalost a lidství. Výtky, že nejlepší díla vytvořil před desítkami let a nyní se již jen opakuje a tvoří kýč, Saudek odbývá větou, že za mlada také lépe běhal - a má pravdu. Ostatně má právo nyní tvořit pro svou radost a potěšení, protože ostatním už toho poskytl dost.         Ve výsledku dokument hodnotím jako skvělý. Nevím sice, jak by mohl v kinech oslovit většinového diváka, ale svůj cíl přiblížit zainteresovanému příjemci jednu uměleckou osobnost splnil na výbornou. Saudek nekompromisně žil, tvořil, tvoří a žije přesně jako by ze slovníkové definice bohémského umělce vypadl. A koho tento film nezaujal, pro toho má sám fotograf jednu neobyčejně trefnou poznámku: „Jestli lidé nepoznají kdo jsem z mých fotografií, tak už nevím, jak jinak. Protože já sám jsem zcela nezajímavý člověk.“ Bravo. (28.07.2010)

Keď máte Saudka radi, bude sa vám páčiť aj film, hoci vám možno nepovie mnoho nového. Keď ho radi nemáte, načo naň chodiť ? O tom to je. Nijako zvlášť kontroverzný dokument o kontroverznom umelcovi vám však môže priblížiť človeka, ktorý stojí za tými slávnymi obrázkami, či už k ich priaznivcom patríte, alebo nie. A o tom predsa dokumenty majú byť. http://www.nekultura.cz/film-recenze/jan-saudek-v-pekle-svych-vasni-raj-v-nedohlednu.html (19.12.2007)

Ryze subjektivní pohled režiséra-fotografa, který svůj nekritický obdiv dává docela jasně najevo. Výrazné Saudkově osobnosti by možná stačilo pustit na něj kameru a nechat ho mluvit. Podobně jako Adolf Zika mám velmi rád Saudkovu tvorbu pro jeho osobitý pohled na lidskou nahotu, práce z 60. a 70. let považuji za jeho vrcholné. Dokument není ani tak překvapující a zajímavý z podaných informací, jako spíš snahou o postižení Saudkova nitra. Femme Fatale Sára má taktéž co říct, ačkoliv tu největší výpovědní hodnotu mají především Fotografie. (21.09.2011)

DVD s tímto filmem jsem si koupil jen proto, že bylo skutečně za pakatel. Dnes vím, že jsem udělal moc dobře. Ne že by pro mne sourozenci Saudkové byli neznámým pojmem, ale byli mi lhostejní, stejně tak jako mi byla lhostejná jejich tvorba, i když jsem znal jsem jak Janovy fotografie, tak i Kájovy kresby. Teprve zajímavý „skorodokument“ Adolfa Ziky mi Jana přiblížil. Byl jsem mile překvapen, jak pěkně se Jan Saudek vyjadřuje, třeba i ve srovnání s vyjadřováním tvůrců v rozhovorech v bonusech. Soukromý život dílo Jana Saudka jsou velmi zvláštní. Já bych tak žít nemohl a ani nechtěl. Na druhou stranu je také pravda, že bych ani nedokázal vytvořit to, co vytváří on. Ve filmu jsem postrádal přiblížení technik, kterými vznikají fotografie s podivným nábojem. (16.05.2009)