Precious

Silný, až neuvěřitelně depresivní příběh ze země svobody a neomezených možností, zasazen do let osmdesátých, předveden úchvatnými výkony Mo'Nique a Gabourey Sidibe, podpořen hvězdami hudebního světa Lenny Kravitzem a Mariah Carey. Natočen Lee Danielsem, který se nebojí ukázat násilí v nechutné (ne zobrazením, ale vyvoláním pocitu odporu) formě - hod televizí, hod dítětem, znásilnění vlastním otcem a zneužití matkou.. Mohl bych pokračovat, za vše mluví vynucená přestávka na cigaretu. Film se mi (i když jsem se držel asi do tří pětin) nepodařilo přejet na jeden pokus. Vícekrát ne, děkuji. Více na etparadise. (24.02.2010)

Povedené depresivní drama o holce které život nachystal jednu překážku za druhou a ona se statečně prala. Herecké výkony jsou osobně pro mne velké překvapení, protože většina protagonistů moc zkušenosti s hraním nemá. Trošku přehnané mi přišla diagnóza pro Precious a připadalo mi, že pan režisér hrál na city diváků přehnaně moc a zbytečně. Na porotu to zabralo a to byl asi původní záměr. (16.05.2010)

Silné sociální drama, které sice občas sklouzne k banalitám a kýči, ale jen v drobnostech, postupem času získává na síle a autenticitě a rozhodně si zaslouží pozornost, nejen kvůli hereckým výkonům. 8/10 BTW: vůbec jsem nepoznal Mariah Carey, zřejmě proto, že bych ji tady v tom naprosto nečekal :) PPS: hehe a on tam navíc hrál i Lenny Kravitz! :) (05.12.2009)

Jen máloco je mi protivnější než prvoplánová deprese a Precious mi první třetinu nedala nic jiného než ji. Všichni jsou zlí, všechno je v háji, všechno je hnus. Až odhodlaná učitelka Blue Rain s programem "Each one teach one" zachránila nosnou linku od toho, aby se pod vším tím pesimismem zhroutila. Ale špatný film jsem určitě neviděl. Všichni hrají opravdu výborně a fandit hlavní hrdince po tom všem prostě musím. Komplexně výjimečná událost se ale nekoná ani náhodou. (25.02.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)