Heima: film kapely Sigur Rós

Pokud máte rádi zvláštní hudbu Sigur Rós plus islandskou přírodu, tak... jste pravděpodobně jeden z těch, co tenhle film protlačili do topky (v tuhle chvíli je na 167.místě). Já bohužel stojím na druhé straně barikády. Ta jejich parta je určitě sympatická a Island se mi taky nijak neprotiví, ale prostě to není můj šálek čaje, takže mě film nebavil... (4/10) (22.04.2010)

Při poslechu jejich skladeb někteří lidé propadají zoufalství, mají sebevražedné sklony. Jsou pro ně až tak depresivní, že nevidí jinej způsob, než vylézt na tovární komín a se slovy : "Glósoli" skákají vstříc posmrtnému životu. Já to mám jinak. Tihle islandští klucí jsou pro mě spásným andělem ve chvilích, kdy mám dost. Chci bejt sám v sobě, přemejšlet. Oni mi připomenou, že život je skvělý. Že ti, kteří ho neprožijí ve fantasii a hlavně s úsměvem na tváří, jsou pěkná banda blbů. Jejich hudba je odjinud, snad z vesmíru? Heima není odtamtud. Tenhle koncert vás donutí spořádaně si sednout a dýchat z hluboka (nádech-výdech, jako u doktora, lidičky). Práská do vás energii, jako týdenní pobyt v lázních. Někdy uklimbává, jindy nastavujete volume na maximum a s rukama nad hlavou (symbolizující asi tohle: " Jděte mi všichni do prdele s tím, že život je depresivní. Já jsem dítě "sigurrovců", dítě maniakálního optimismu...") ve vás vzbuzuje héroický smích, který se mění každou sekundou. Tohle mě baví. A určitě ještě dlouho bavit bude. Děkuju za pochopení....... (20.02.2009)

Tento dokument je určitou oslavou všetkého krásneho, čo ešte nezničil človek. Predstavuje nám tu - aj keď síce nie v takej miere aby to v nás mohlo rozpáliť oheň neskonalého úžasu - krajinu Island ako jednu z mála nedotknutých krajín Európy. Sigur Rós je skupinou, ktorej každý tón sa spája z určitým pocitom. Melanchólia, strieda nadšenie a to sa prelieva do šťastia. Ich nápadité, rôznorodé a hlavne neskonalé krásne piesne dotvárajú nie len scenériu ale aj dušu ľudí žijúcich na Islande. A aj keď je to skôr dokument o ich hudbe, než o Islande samotnou, príznačný názov Heima - domov, tu sedí viac ako dokonale. Vidieť vnútro skupiny akou je Sigur rós v prostredí ktoré im dáva neskonalý priestor pre ich tvorbu je naozaj nezabudnuteľné. Po skončení filmu som mal veľmi zvláštny pocit, pocit úžasu a zároveň určitej nedotiahnutosti. A to tiež len preto lebo by som jednoducho chcel vidieť aj počuť viac a bolo toho strašne málo čo som videl aj počul, vzhľadom na to o aký fenomén, aspoň teda v mojom ponímaní , sa jedná. (17.04.2010)

Skalni fanousci mych recenzi dobre vedi, ze jestli neco na filmech dokazu ocenit, pak je to predevsim kvalitni hudba a krasne nasnimana priroda. Heima na techto dvou elementech stoji a pada, kdy obzvlast islandske prirodni scenerie jsou naprosto uchvatne, bez debat. Problem je v tom, ze hudba Sigur Ros je sice kvalitni, ale jednoznacne background zalezitost, vec kterou je mozne si pustit jako sonicke pozadi k necemu, ale jakmile to clovek vnima jako hlavni chod, hrozi unudeni se k smrti. Nemluve o tom, ze odlisit jeden song od druheho je vesmes nadlidsky ukol, takze sjeti podobne monotoniho playlistu neni zrovna jednoduche. Kdyby vizualne alespon zustali u te prirody, ale misto ni jsou zde az prilis casto zabery na islandske deticky a babicky, coz me skutecne nebere. Dalsi parodie jsou naprosto zbytecne a nicnerikajici interviews se cleny kapely, kteri vypadaji i svou islandskou radoby anglictinou zneji jakoby prave utekli z Jedlickova ustavu. 4/10 (03.11.2010)

Island je opravdu unikátním místem na této planetě. Je to tak pozoruhodné místo, že lidé začali přemýšlet o tom, jak by se z toho dal vytřískat kapitál. Dostatečně si toho neceníme, všech těch krásných, zvláštních věcí, které tu máme. Například se bourají staré budovy, aby se postavily podle našeho názoru ošklivé, aby se postavily veliké. Možná chceme jen předstírat, že jsme něčím, čím ve skutečnosti nejsme. Lidé by se dali rozdělit do dvou kategorií: Lidé, kteří chtějí v co nejkratším čase vydělat co nejvíc peněz a pak takoví lidé kterým leží osud země dlouhodobě na srdci. Tím myslím především velkoprůmysl na Islandu, kde se stále častěji staví hliníkové továrny. Přidali jsme se k protestnímu táboru ve Snofellu, kde se demonstrovalo proti stavbě přehrady v Kárahnjúkaru. Místo, kde se přehrada nachází, je největší nedotčenou vysočinou v celé Evropě. Chtěli jsme ukázat svou solidaritu tím že jsme tam vystoupili. Měli jsme nějaké schéma zapojení a potřebovali jsme generátor na výrobu proudu. Ale právě proto, že jsme tu posledně byli protestovat proti stavbě přehrady která měla produkovat elektřinu, tak jsme přišli na nápad zahrát tady unplugged. Přesně v ten moment, co jsme začali hrát, ulehnul vítr. Po našem vystoupení se vítr znovu zvednul. Když jsme přijeli a viděli tu přehradu, tak jsme všichni najednou ztratili řeč, protože se jednalo opravdu o gigantické monstrum. Je to nenávratně ztracené, stojí to teď celé pod vodou. Je to opravdu smutné. Má cenu něco dodávat? Nejlepší hudební DVD, které jsem doposud viděl. (07.07.2008)