Premiéra

SPOILERY! Stárnoucí divadelní herečka má hrát stárnoucí postavu v divadelní hře a začne ji hrabat ze stáří. Což se projevuje tím, že se chová jak hysterka, chlastá, nereaguje, přehrává, válí se, hádá se a rve s duchem/svým mladším já. V normální realitě by ji vyhodili/nahradili/poslali na dovolenou, hra by se odložila a skončila na psychiatrii. V realitě tohohle filmu kolem ní všichni chodí po špičkách, snaží se jak můžou aby byla v pořádku a přes všechny průsery se zkouší dál na grand finále. V něm kdy herečka zlitá tak, že není schopná stát na nohách se po pár kafích zázračně vzpamatuje, změní tragickou hru na dementní frašku a všichni jsou šťastní, dokonce i autorka hry. Nikdo si ničeho nevšimne, nikomu nic nevadí. Prostě úmorná, divadelně nesnesitelná, od reality naprosto odtržená pičovina s nesnesitelnou Rowlandsovou a ještě natažená na 2,5 hodiny. Odpad dávám jen amatérským srágorám a tady asi nějaké to herectví bylo, ale Cassavetes se tímto řadí mezi mé nejneoblíbenější režiséry. (12.07.2023)

Předchozí Cassavetesův snímek Žena pod vlivem mě nadchl, emocionálně pohltil a filmařsky zaujal. A ač zde používá stejné filmařské postupy a jako triumf zde má opět Genu Rowlandsovou, tak mám pocity přesně odlišné, vlastně mám jediný pocit ...znechucení. Tak zdrcujícím způsobem natočený pád na absolutní morální a existenční dno, jsem v ženském podání, ještě neviděl. Bohužel problémy Myrtle byly tak povrchní a navíc utápěné v litrech alkoholu, že jediné, co jsem k ní dokázal cítit, byla touha, šlápnout jí do úsměvu. Filmy, kde hlavní roli hraje chlast a ožralé postavy mě všeobeně odpuzují a v mém případě se neslučují se sledovatelností. Navíc mi vadila finální část, kde totálně zbořená hrdinka, při heroickém návratu do divadla, nejprve lezla po čtyřech a nebyla schopná se ani posadit. Kde ji v úvodním dějství její herecký kolega nosil na jevišti v náručí, aby následně po prolití kávou, v dějství následujím pobíhala na jevišti jak laňka a improvizační dialogy zvládala zcela bez narušení hlasového projevu a to předtím byla schopna ze sebe vysoukat sotva dvě slabiky. Patrně jsem však inteligenčně na úrovni nahnilého pomeranče a nemám pochopení pro silný psychologický náboj snímku. Opakovanou projekci bych nepřežil a rozhazovat hvězdami, jen kvůli tomu, že je to Cassavetes, nehodlám. Brzy se však opět sejdeme, Johne. Vaše filmy rozhodně nevzdávám. (06.04.2014)

Psychologická dráma z divadelného prostredia o úspešnej herečke, ktorá má problém naplno sa zžiť s postavou vyšším vekom zužovanej ženy. A o skupinke ľudí, ktorí s ňou na príslušnej hre spolupracujú. Režisér a scenárista John Cassavetes je teatrálny, obrazovo jednoduchý. Charaktery postáv koncipuje s prehľadom a veľa čerpá z farieb interiérov, v ktorých sa film odohráva. Srdcom filmu je bravúrny herecký výkon Geny Rowlands, vďaka ktorému je doslova fetišistickým potešením, voyeuristicky sa piplať v komplikovanom duševnom i psychickom rozpoložení jej postavy. Psychologický majsterštyk pre milovníkov filmu a divadla! (06.07.2004)

„Já už nejsem já... Někdo se tu za nás vydává!“  Takové přehoupnutí do vtipné komediální smršti v poslední dvacetiminutovce bych po víc než dvou hodinách totálně psycho dramatu rozhodně nečekal. Stejně tak, že se nakonec víckrát zasměji i díky přispění samotného pana režiséra v akci na jevišti... :) John Cassavetes natočil v Premiéře dost neotřelý snímek, který se točí kolem divadla, často se i odehrává na jevišti před živými diváky a také vyloženě evokuje divadelnou či televizní inscenaci, zároveň si však zachovává nezaměnitelný styl vycházející z nezávislé filmařiny a civilního herectví. Díky evokaci divadla pak Premiéře určitě snadněji odpustím i trochu neuvěřitelný happy-endový zvrat (na který tu upozorňuje více komentujících) z úplného dna v podobě deprese a fyzické nevolnosti až k improvizačnímu mistrovství. Byl jsem připraven na šíleně depresivní bizár, pravdou však je, že jsem zůstal od počátku přikován k sledování peripetií stárnoucí herečky a děj plný divadelních výstupů během početných zkoušek a představení mě napínal a často i fascinoval. Gena Rowlands v hlavní roli podala famózní výkon, kdy v postavě divadelní herečky prochází množstvím protichodných psychických stavů a zároveň se obratně pohybuje mezi hysterickým teatrálním afektem (v rámci postavy z jeviště funkčně přítomným) a krásně čistým civilním výkonem. Klobouk dolů. Cassavetesova Premiéra mi hodně sedla, ač v některých záběrech ve druhé polovině jsem se nevyhl pocitu nataženosti a asi bych očekával silnější závěr. [85%] (21.07.2023)

Každý filmový fanoušek prý zažívá potitivní šok po prvním zhlédnutí filmu pod režijní taktovkou s Johnem Cassavetesem. Ani v mém případě pravděpodobbě nepůjde o poslední setkání s tímto režisérem. Na svou dobu nezvykle konverzační film s vypjatými výkony hlavních představitelů, které ale lze uvěřit v hereckém prostředí, vněmž se příběh odehrává, protože herci jsou asi už z podstaty emociálně trochu labilní. Gena Rowlands skládám za ztvárnění psychologické horské dráhy její hrdinky velkou poklonu, moc se mi líbil i přirozený Ben Gazzara. Potěšilo i cameo režisérova kumpána Petera Falka. [KVIFF 2022] (21.08.2022)