Občan Havel

S dokumenty je to u mě docela ošidné, dosud pro ně nemám žádná hodnotící kritéria, ale i přesto se pokusím o několik nezaujatých postřehů. Nevím přesně, kdy a v jakých scénách byl Koutecký přímo za kamerou, ale musím seznat, že "useknuté" hlavy v některých záběrech nejsou zrovna největším dokladem o profesionalitě snímku. Dále by asi nikoho nezabilo představit ostatní osoby formou nějakých titulků, což platí i o dataci jednotlivých scén. A asi poslední výtku bych směřoval na délku snímku, ta je totiž až příliš zkratkovitá a drtivá většina motivů a témat je zde až neúnosně ošizena. Docela živě bych si dokázal představit dvojnásobnou stopáž pod vedením českého nezmara Karla Vachka. (10.04.2008)

I když si to mnozí z nich nepřipouštějí, tak i politici jsou jenom lidé. Unikátní pohled do soukromí naší bývalé hlavy státu je absurdním dramatem i groteskou a jak to tak v životě bývá, střídají se tu věci humorné s těmi vážnými. Poctivý dokument, který divákovi neprezentuje názory svých tvůrců, ale sledovaného objektu. (10.03.2008)

Tenhle film neberu jako pomník Václavu Havlovi. Spíš je to cesta časem do dob, kdy českou politiku (i tu takzvanou vrcholnou) šlo brát s humorem a nadhledem, aniž by to musela být zároveň obrana proti ní. A jako takový stroj času funguje Občan Havel na jedničku. Jen ta (černá) komedie mi v žánrech opravdu chybí. Nejemotivnější moment: Olžin pohřeb. Nejzajímavější moment: schůzka s Milošem Zemanem. Nejvtipnější moment: záběr na blaženě se usmívajícího Václava Klause sedícího v Redutě. (24.01.2013)

Vzdělaný. Zdvořilý. Vstřícný. Vtipný. Rozzlobený. Unavený. Zoufalý. Smutný. Šťastný. Život Václava Havla během deseti let (1993 – 2003) je plný emocí, nálad, vzrušení a vypjatých okamžiků. Kouteckého filmový dokument je nesmírně cenným otiskem doby, je prostředníkem, který odhaluje mnohé z politických i osobních dilemat člověka, jehož postoje a názory formovaly českou společnost. Tehdy i dnes. (03.08.2019)

Film je od první do poslední vteřiny napěchován raritními a atraktivními záběry (což se při množství natočeného materiálu dalo čekat), přičemž výsledná podoba Václava Havla je poměrně dost odlišná od obecného povědomí o jeho osobě. Občan Havel je překvapivě dokumentární komedií s roztržitým a vtipným hlavním hrdinou, který se v lecčems podobá postavám ze svých her a který má zároveň pevná a jasná stanoviska. Žádný chladný mramorový pomník velké osobnosti Václava Havla, ale sebeironický portrét malého velkého krále s krátkými kalhotami vládnoucího žabomyším domácím poměrům. (08.02.2008)