Umenie plakať

Jeden z filmů, kterému jsem udělila čtyři hvězdičky, aniž by na mě nějak výrazně zapůsobil, či se mi dostal do podvědomí. Precizní kousek ze severské kinematografie s poutavým námětem, jež ve mne vždy vyvolá zájem. Díky jemnému prolínání se s komedií, mi však přišlo, že hlavní problematika nevyzněla tak dramaticky, jako by byla mnohem více autentičtější v případě, kdyby se jednalo pouze o čisté drama. Nejvíce na mne zapůsobila zhruba poslední půlhodina snímku. Příliš mne neoslovila jakoby "nadnesená" stránka pro tak závažné téma. Tento film však rozhodně není průměrný, a z toho důvodu jsem mu tři hvězdičky udělit nemohla. (29.07.2010)

To musím vidět znovu! Rodinné drama, jakých moc neuvidíte, paráda - sever mě opět nezklamal. Otec, jakého by jeden pohledal a perfektní vykreslení té klasické dětské oddanosti - zde naprosto nesmyslné. Ale ono to tak bohužel bývá, čím víc vás rodič odstrkuje, tím víc se mu snaží děcko přiblížit, potěšit ho. Hm. (03.04.2008)

Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-) (27.11.2009)

V základu jednoduché téma dokázal Erling Jepsen uchopit jedinečným způsobem. Příběh manipulativní hlavy rodiny je totiž vyprávěn skrze malého chlapce. Ve své naivitě se tak snímek stává ještě drsnějším, než by byl za normálních („dospělých“) okolností. Zároveň je však toto uchopení prostředkem ke zkratkovitému odvyprávění některých částí. (21.03.2011)

Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. (05.09.2008)