Stiahni ma do pekla

Raimi po mnoha letech dokazuje, že v horroru stále umí ... Velice originální horror působící neuvěitelně uhlazeně, spíše jako by průšvihy jedné mladé nadějné dívky, mixnutý neuvěřitelnými lekačkami, výjevy, zvuky, kamerovými nájezdy a hnusy ... Tekutiny vytékajíci odevšad možně kamkoliv možně skutečně někdy trochu zakroutí žaludkem, zvláště v kontrastu s estetickým a uhlazeným pojetím filmu. Závěrečná část, tedy souboj s démonem, je skvěle atmosférická. Každopádně naprosto předvídatelný závěr filmu je trochu na škodu... Možná trochu víc. Moderní horror od mistra, co víc dodat. Každopádně o nějakou ultrapecku se nejedná, jméno filmu dělá zejména Raimi a skutečnost, že šel film do kin... (18.10.2009)

Nemusíš věřit v peklo, stačí, když peklo věří v tebe (!!!) aneb urbanizovaný ethno new age The Evil Dead pro 21té století... Inu takhle, děsit za černočerné noci, to je v jistém smyslu dar, kterému stačí jít naproti, ale děsit i ve dne, to už je svým způsobem obskurní umění a v tom hraje Sam Raimi prim. Po dlouhých letech zrušil "pakt o neútočení" se všemy démony a v Drag Me to Hell poskládal prakticky dokonale funkční horor, který se ale vůbec nebere dokonale vážně. Hlavně díky hodně nadneseným efektů, ne nepodobným digital gore v The Midnight Meat Train - zkrátka taková správně nadefektovaná efektivita přesně v Raimiho stylu. Příběh má spád, byť je v mnoha ohledech průhledný a dopředu čitelný, atmosféra se mu drží u zadku jak hladový pes a vizáž neuvěřitelné Lorny Raver aspiruje na legendární hororový "facelift ksicht" á la Regan Macneill (a to včetně posterů, které jsou taky docela "cool"). Rozhodně jsem nečekal a ani nemohl čekat nějaký návrat do "analogových" osmedesátek, přesto mě však nezaměnitelná hororová ironie ruku v ruce s nespochybnitelným napětím téměř absolutně pohltila. Sam tu možná vyvolal staré démony, dost možná taky porazil některé vlastní a já.........tleskám. [final rate: 80%] (08.03.2011)

Raimiho vytříbený černý humor vás posadí na prdel. Ať už se ve filmu zvrací červi nebo dokonce kočky (!), vždy na vás pomrkává určitá nadsázka a sebeparodie. V tom je jeho největší kouzlo. Strašidelné scény úžasně střídají ty humorné a vy nevíte, co je vám sympatičtější. Nejlepším důkazem toho je souboj na férovku mezi Christine a starou cikánkou v autě v podzemních garážích. Samozřejmě vítězí horor. Při scéně, kdy se Lamia zjeví jako zlověstný stín, budete zaraženi do sedadel a neodvážíte se pohnout. Lekáčky fungují na jedničku a vy si při všem tom napětí ještě stačíte uvědomit: „Same, chyběl jsi nám.“ I přes ta všechna pozitiva mám pocit, že do úplné dokonalosti mu ještě něco chybí. Možná je to začátkem poslední třetiny, kde ztrácí snímek malinko dech. Možná jsem čekal malinko vyhrocenější finále. Nebo jsem možná čekal trochu více krve. Lítající oční bulvy mi to ale víceméně vynahradily. Porovnání se Smrtelným zlem 2 je sice na místě, ale atmosféricky se jedná o úplně něco jiného. Z kina jsem ale každopádně odcházel plný nadšení. (14.02.2010)

Scénář: Sam Raimi, Ivan Raimi .. Tak se nám pár kritiků opět posralo. U komedie o kariéristické hříšnici, hypotéce k nezaplacení a knoflíku k nena(z)vrácení. Jo a jen tam mimochodem šmrncnuté omšelou porcí hororového kumštu. To máme být zase na větvi u filmu, který (byť záměrně) recykluje hromadu klišé (baterka, obálky, seance, vyústění, ..), postupů jak v osmdesátých letech, spoustu průměrných lekaček, malou porcí děsu či napětí a má nablblé bitky? Vysmál jsem se tomu sice často, ale mám pocit, že takovou porci "zábavy" tvůrce rozhodně neměl v plánu servírovat. Parodické, repetitivní, vyumělkované, laciné. Úskok od Spider-Mana ke kořenům, které jsou už dosti vyhnilé, není dobrá cesta zpět, Same. Tohle otravné démonické peklo si napodruhé odpustím a nezvrátí to ani Raimiho znalost reklam na tuzemské pivo. (18.06.2009)

Raimi se se svým Drag Me to Hell sice částečně vrací do "svých" osmdesátých let, ale nezapomíná používat ani to, co se naučil později v mainstreamových vodách. Myslím tím, že DMtH je přesně na takové hranici, kdy uspokojí hororového fanouška a současně pobaví a mírně postraší i "obyčejného" diváka. Přehnaná líbivost je jednou z opravdu mála věcí, co bych tak za sebe mohl vytknout. Strašidelné scény, humor a lekačky jsou naštěstí v takovém poměru, že se ve výsledku jedná stále spíše o horor než o komedii - podle recenzí jsem čekal vtipu mnohem víc (a byl jsem mile překvapen skutečností). Prostě něco mezi The Evil Dead a Evil Dead II. Perfektně fungují obě polohy, totiž když Raimi chce, abyste byli napjatí (popř. se báli), tak napjatí budete (v momentech, kdy se nebezpečí blíží), a stejně tak se mu podaří vás rozesmát (v momentech, kdy se nebezpečí ukáže v plné své kráse a začne vyvrhovat různorodé tělní tekutiny). 8/10 Horror movie of the year (18.06.2009)