Úsměvem ke štěstí

Kritická dávka optimismu chrstnutá přímo do obličeje. Ač nevyléčitelný cynik, ani já jsem se nedokázal ubránit přiblblému úsměvu. Chování hlavní postavy osciluje mezi nevinnou naivní dobrosrdečností a neupřímnou vlezlostí a opravdu si nejsem jistý, jak bych reagoval při srážce s někým takovým v reálném světě. Nakonec si mě to ale získalo svojí překrásnou pointou, která všem dává naději v jakousi celkovou karmu, která zajistí, aby se dříve či později dobré věci vrátily k těm správným lidem. // 75% (04.05.2010)

Netvrdím, že vám Validation nevykouzlí úsměv na rtech, ale na můj vkus až moc okatě hraje na city a to hlavně kvůli Thyneovi, kterému jsem toho fajn chlápka nevěřil ani na chvilku a hrozně se mi protivil. A klidně si můžete říct, že jsem cynik a že tohle pohlazení na duši nedokážu správně ocenit. 65% (27.03.2010)

Tak a teď si o mně všichni klidně myslete, že jsem ten největší škarohlíd, že jsem přesně ten člověk, který by se z takových filmů měl poučit, že nemám nikoho rád a nikdo nemá rád mě... Ale tohle je fakt hrůza a děs. Potkat někde hlavního hrdinu tohoto takřka nedokoukatelného kraťasu, napadne mě nejspíš, že: a) je zfetovaný a dost nebezpečný; b) je to blázen; c) bude chtít půjčit peníze, případně se mě pokusí rovnou okrást; d) nedaleko je skrytá kamera; e) spím a zdá se mi příšerně pitomý sen; f) ho musím co nejdřív praštit do zubů, jinak to udělá on. Samozřejmě nemám nic proti usmívajícím se lidem (rozuměj - proti přirozeně se usmívajícím lidem), ale jestli doopravdy existuje nějaké společenství, nebo bych možná měl napsat sekta, co sdružuje podobně neodbytná a trapně pochlebující individua, která si dala předsevzetí, že všichni ostatní prostě MUSÍ zářit štěstím, ať už jim je cokoliv, mám o důvod víc, proč se na světě necítit bezpečně. (26.06.2012)

Ak ide o prirodzený úsmev, tak je to dobre, no ak sa má niekto usmievať nasilu, to už až tak dobré byť nemusí, ba naopak. Skrátka, ak zamestnanec, či hocijaký človek nie je šťastný a vnútri svojej duše sa trápi, tak mu úsmev asi veľmi nepomôže. My sme dosť cynická krajina a máme na to svoje dôvody. V histórii v Európe vraždili deti pred očami ich rodičov, nechávali ich vyhľadovieť na smrť, tiež ak využívali mnohých nielen na otroctvo, týrali ich, proste smútok je niekedy prirodzenou súčasťou našich životov a ak ho vieme pretaviť do zmeny situácie, tak je možno aj prospešný. Život vie byť skvelý, no chýba mi tu zahrnutie toho nútenia k úsmevu a nútenia k povrchnému šťastiu, ale film to bol krásny, aj keď miestami som mal pocit, že chlapík je doterný úchyl, že sa preháňa, či že to hrali príliš na tie emócie vrátane hudby, ale na chvíľu som sa aspoň pobavil, nebol to zlý nápad, len nedotiahnutý. (27.11.2013)

Úsměv nebolí a nic nestojí (pokud to s ním tedy nepřeháníte, nezablokujete si panty a nemusíte na pohotovost, kde zaplatíte 90,- Kč za návštěvu :o). S úsměvem jde všechno líp. Úsměv sluší každému. Tak proč denně vidím ty kyselé ksichty? Já si vezmu příklad z hlavního hrdinu. Jsem přeci nádherná, mám krásné oči, můj outfit mi padne a mám zářivý úsvěm i s křivými zuby. Miluji svůj život, vy né? :o) (27.05.2010)