Big Man Japan

Na první pohled mockument točený pro nic než prostou zábavu. Jenže mám spousty důvodů věřit tomu, že zdokumentování života zkrachovalého, stárnoucího, opuštěného Japonce bez ambicí, který se umí měnit na svoji přerostlou podobu, v níž bojuje s monstry, není prostě a jednoduše tím, čím se tváří být. Vypráví o Japoncích, ale spíše než o Japonci průměrném vypráví o Japoncích jako celku - či o určité generaci. SPOILERY - Různé poznámky o Velkém Japonci se tak transformují v lehce černohumorné hodnocení stavu japonské ekonomiky ("Zatím mi to na nájem stačí, ale jestli to takhle půjde dál, budu muset vykrádat banky"), přílišného zpohodlnění japonské společnosti a nedostatku "nepřítele" ("Monstra už teď nepřichází tak často, není kreativita"), zahraničně politická linie (vojáci říkají o Velkém Japonci: "Dřív býval agresivnější, vitálnější") nebo lakonický popis účasti v druhé světové válce ("Otec umřel tragicky, chtěl hrozně moc vyrůst, ale bylo toho na něj moc"). V samotném závěru ve scéně záchrany Velkého Japonce jeho dcerou vidíme konečně nástup nové, amerikanizované generace... KONEC SPOILERŮ. Nápad ne zcela nezajímavý, ale přeci jen poněkud... osamocený. Člověk se trochu baví, že ten špendlík píchl do přefouklého vlastenectví. Oceňuje, jak bizarní fikce zrcadlí realitu. Nové ale v tomhle zrcadle zahlédnout nemůže, jen to, co již zná. A tak mu krom několika uchichtnutí film dá jen málo. (04.06.2010)

Snímek „Dai-Nihonjin“ je originálně neoriginální, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to klasický kaiju film, kde bojové scény jsou vlastně arénou. Je to ale zároveň osobní drama, které je natáčeno na kameru jako reality show o jednom člověku, který je velmi neobyčejný. Tohle je tak krásně ujetý film, že já prostě nemohu jinak, než se na něj dívat se zalíbením a hodnotit ho hodně vysoko. Na tohle ale musíte mít náturu. (08.11.2015)

Člověk se hned cítí v ulicích Tokia bezpečněji, když ho před všemožně odpudivými monstry chrání superhrdina ve fialových slipech. Leckdy sice vezme do zaječích, za ty nuzné prachy od sponzorů, které vystačí sotva na nájem, se mu člověk nemůže ani divit, ale občas má svůj den, takže soupeře odkáže do patřičných míst, kde mu bude lépe. Dai-Nopponjin je typickou japonskou šíleností, u které nemáte zdání, co bizarního se stane o pár minut později. Ztřeštěné, skoro až arogantní finále, které všechen předchozí děj totálně položí na lopatky, nám dává najevo, že televizní sledovanost, o kterou v tomhle moderním monster byznysu jde, je vždycky až na prvním místě .. (23.09.2014)

Bože, co ti japonští "šílenci" všechno nevymyslí... :) Místy možná zdlouhavé, ale to jsou jen chvíle před bouří, kdy na bránici zaútočí nějaká absurdní situace, třeba v podobě souboje povedených renderovaných monster, jejichž interakce se světem kolem (převážně s městskou výstavbou) nemá v rámci zvoleného stylu téhle skopičiny chybu. Poslední minuty jsou dohnány ad absurdum a nějaké to symbolické varování před smrtí smíchy by bylo vážně na místě. Já se při tom řehtal jako blázen. :) Doufám, že se tohoto originálního kousku dočkáme na nějakém našem festivalu... (22.04.2008)

V podstatě na první pohled docela nudný film-dokument, ale když si představíme 大日本人 bez 人, tak z toho máme příběh o Velkém Japonsku a hned to dostane nový rozměr. I tak věřím, že je to poměrně těžce stravitelný film. Navíc české titulky jsou v podstatě lživý materiál, který z toho dělá ještě úplně jiný film. (11.10.2014)