Čas umierať

Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat. (17.10.2013)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)

Úžasný film hlavne po vizuálnej a hudobnej stránke, ale takisto ma dojal krásny a sentimentálny príbeh, ktorý je síce postavený len na jednej postave, ale zato tá postava je vskutnu úchvatná!!! Takisto herecký výkon vtedy 92-ročnej Danuty Szaflarskej je niečo neuveriteľné... No proste tento film ma tak dojal, ako už dávno žiaden iný. VRELE ODPORÚČAM! (16.09.2009)

Výborná představitelka - zahraná i napsaná, ironie vyváženě smíšená se sentimentální nostalgií a hlavně nádherná kamera, která hlavně ve vzpomínkách zcela odpoutala moji pozornost tak dokonale, že vytržení psím štěkotem se pak dalo srovnat s těmi nejpovedenějšími hororovými lekačkami. Poláci začínají být velmi zajímaví, snad se jimi nenecháme zahanbit a stvoříme také tak upřímná a esteticky podmanivá díla. (05.02.2009)

Zajímavý poetický snímek, než že by vyprávěl příběh, je spíše variací na téma stáří, čemuž odpovídá také styl: černobílá kamera, krásné záběry založené na kontrastu černé a bílé, světla a stínu; a spousta detailů - na slintajícího psa, tvář a ruce staré paní (naprosto úctihodný výkon v době natáčení 91leté Doroty Kedzierzawske). Na jednu stranu jenom sesbírané atributy týkající se stáří a v hezkém obalu slepené dohromady, ovšem když přejdu kritický pohled, milý snímek i s několika nepostradatelnými úsměvnými momenty (nemožný syn a ještě nemožnější vnučka, kluk s přezdívkou Dostojevskij, závěr..), vyvolávající nostalgické ale veskrze spíše optimistické dojmy, nabízí příležitost zamyslet se nad možnostmi, jak lze dožít svoje stáří: Requiem za sen vs. Čas umírat :). O jeden zážitek navíc, protože ve vedlejším sále hráli zrovna Mamma mia!, takže když si stařenka lehá do postele v černém pohřebním (to není spoiler..), místo ticha jsme slyšeli Super Trouper...:) (03.02.2009)