Harry Potter a Dary smrti - 2.

Oproti katastrofální části jedna znatelný progres. Harry, Ron a Hermiona už nepřipomínají twilightovskou trojku a na emopůtky zvysoka kašlou: míří nekompromisně k finálnímu aktu. Ten Yates servíruje v opulentním blockbusterovém hávů a nakonec přidává... i ty emoce. I když jsem se teda těšil, že budu brečet, což se nakonec nestalo. 80% (22.11.2011)

Poslední Potter rozdělením trpí. Zatímco 7 1/2 (úvod) funguje i bez finále, tak 2/2 (finále) bez úvodu už nešmakuje tak dobře (až se podívám na oba díly po sobě, nejspíš ten problém zmizí). Navíc se toho musí hodně stihnout a tak se většina věcí říká místo, aby se ukazovala a tak je například Brumbálovo záporáctví osekáno jen na pár pochybných větiček. To je, ale zase jenom problém scénáře a Klovesova osekávání jak jsme byli zvyklí z dřívějška. Jinak Yates kočíruje poslední zářez malého Harryho celkem slušně, jen je vidět že nemá čas věnovat se všem těm smrtím tak jak by chtěl a důležité postavy padají jako mouchy v bitvách, které nevidíme. Ale ono je to stejně o Harrym. Především o Harrym. Ten kluk došel sakra dlouhou cestu, stejně jako my s ním a finále v podstatě nezklame. Herci výborní, konečně dostal zase trochu prostoru Alan Rickman, který si kradl pro sebe nejlepší kousky filmu a i Ralph Fiennes jako Voldy si to patřičně vychutnává (stejně jako já jsem si vychutnával posmívání Nevillovi - bravůrní, tohle v Potterech vždycky trochu chybělo). No přiznám se, že mě tahle sága nakonec dostala. Kdysi jsem se posmíval knížkám o brýlatém klukovi, než jsem se nechal přesvědčit a před těmi deseti lety šel do Novojičínského kina. Dnes v tom samém kině, ale o deset let později, jsem si řekl, že jsem udělal dobře, když jsem nakonec šel. Choval jste ho jako prase na porážku. (18.07.2011)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

Druhá část závěrečného dílu o Harry Potterovi byla úplně něco jiného. Spousta akce, napětí .... Povedl se, akorát srážím jednu hvězdičku za ten konec, to bylo podle mne takové kýčovité jak vedou všichni své děti na vlak do Bradavic, možná tak trochu jsem čekala, že bude i nějaký otevřenější konec pro možné další pokračování. Stejně jako většině fanouškům je mi líto, že to už končí. Jako dospělák jsem si sledování příběhu čarodějnického učně užila. Harry Potter byl fenomén, myslím si, že dlouho po něm nic podobného nezažijeme, škoda ... (12.09.2011)

Rozčarování, zklamání a dost možná i mírná nasranost nad posledním Potterem, který, namísto aby nabídl dech beroucí finále, stává se z něj pouze dvě a čtvrt hodiny dlouhý epilog k předchozím sedmi dílům. Yates opět drží laťku atmosféry setsakramentsky vysoko a dovádí k dokonalosti své vlastní vizuální trademarky, které vnesly do Potterovské série svěží vzduch a v jednotlivých momentech (od několikavteřinových okamžiků po několikaminutové scény) je nezřídkakdy fenomenální. NAPROSTO FATÁLNĚ ALE SELHÁVÁ v propojení děje. Přestože odhadem 80% filmu tvoří v podstatě jeden ucelený proces, Yates film kouskuje na krátké fragmenty, jejichž propojení je přinejmenším diskutabilní, povětšinou ale spíše zcela nahodilé. Jednotlivé epizodky se stanou a jde se dál. Hřebíčkem do rakve je pak takřka absolutní absence emocí (Alan Rickman je jediná jistota), paradoxem je, že největší lítost ve mě vzbudil Voldemort, jehož mi bylo vlastně hrozně líto, jak mu všichni ubližují. A to je špatně. Zatraceně špatně. Na druhou stranu Daniel Radcliffe v poslední scéně "o 19 let později" definitivně dokazuje, že umí hrát! Prozatím tedy rozpačitých 7/10 s tím, že se to možná trochu zvedne, až si dám někdy v klidu první i druhé Relikvie hezky za sebou... Viděno v originálním znění, ve 2D.. (14.07.2011)