Harry Potter a Dary smrti - 2.

Spíše zklamání. Za kladné stránky snímku si zaslouží pochvalu hlavně pěkné zpracování, práce s kamerou, efekty. Místy mi to dost připomínalo Pána Prstenů, což rozhodně není mínus. Peníze vložené do tohoto závěrečného snímku jsou rozhodně vidět. Mínusem tohoto filmu je pod všemi těmi penězi přílišná odcizelost. Musím se přiznat, přestože jsem pravidelný divák kouzelníkovy série tak, že bych byl ke konci našponováný a měl strach o hlavní postavy, to rozhodně ne. Vrcholem toho všeho byl závěrečný proslov jedné z vedlejších postav, kdy se Voldemort zmočnuje Bradavic a kouzelníci přecházejí na jeho stranu. Tohle mě rozhodně k slzám nedojme. Poslední Harry Potter tedy ve finále působí jako kvalitní filmové zpracování ale pro mě bez duše a bez jakéhokoliv důvodu podívat se to podruhé. 70% (07.08.2011)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

Je trochu úlet přeskočit pár dílů a pustit si rovnou ten poslední. Ale zas sem slyšel, že stojí za hovno, tak proč se zdržovat? Docela mě pobavil vztah zrzka s Hermionou. Prý jí bylo za těžko se s ním vocucávat, tak jsem si představoval jak jí u toho polibku při natáčení asi bylo:) Pro mě je, svou propracovaností, nejlepším dílem série Vězeň z Azkabanu.Ten zbytek potom už je jen ždímání dalších prachů z fandů. (13.03.2012)

Bavila jsem se víc než u předchozího dílu s pracovním názvem 'reklama na britské lesy'; za to ty tři hvězdy. To je ale asi tak začátek a konec kladné části mého komentáře, protože ono 'velkolepé finále' si v mnoha ohledech představuji naprosto jinak. Místo jakéhosi stupňovaného napětí tu máte akci, která neustále v průběhu filmu začíná a končí, místo inteligentních, byť možná lehce patetických promluv ze sebe postavy chrlí jen stokrát omleté fráze, místo emocionálně vypjatých úmrtí některých hrdinů se na konci 'jen mezi řečí' dozvíte, kdo vlastně zemřel. Spojte si to dohromady s milionem logických zádrhelů, kterými trpí již předloha (Pokud Harry slyší vitály, proč k němu nemluvil již deník nebo Brumbálův prsten? Pokud v bance Gringottových nefunguje magie, jak může Hermiona všechny zachránit vznášecím kouzlem?), desítku nevtipných hlášek a několik 'hollywoodských' scén (polibek uprostřed bitevní vřavy), které bych se styděla zařadit i do filmu béčkové kvality; a možná pochopíte, proč i tříhvězdičkové hodnocení je více než laskavé. První část Relikvie smrti měla pár slušných scén, celkově se v ní však nic nestalo a byla více než zdlouhavá. Druhý díl má více zápletek, díky kterým příběh pořád někam směřuje a vyvíjí se, jejich zvárnění mi ale kvalitou připomíná onen děsivý epilog s 'Albusem Severusem'. (14.07.2011)