Božský

FIlm je to vo svojej podstate famozny, ale bohuzial forma zvitazila nad obsahom. Strasne som sa stracala, bolo to mozno tym jazykom, ktory mi nie uplne pomahal pochopit vsetky veci a mozno to bolo aj neznalostou celej problematiky. Tazko povedat, mozno na druhe vzhliadnutie to bude uz prehladnejsie, ale kazdopadne hudobny doprovod, atmosfera a hlavne zaciatok, tak to bol masterpiece. EDIT: Druha projekcia za mnou, film je uz ovela prehladnejsi, fakty nastudovane, vsetko zretelnejsie, ale zostavam na styroch hlavne preto, ze nie kazdy divak film uvidi dvakrat, a pokial je film nejasny po prvom vzhliadnuti, niekde je chyba. To vsak celemu snimku neubera na doveryhodnosti, autenticnosti a kvalite. (29.01.2010)

Zasa som sa so svojim hodnotením dostal mimo priemeru, a nielen mojich obľúbencov. Napriek tomu nebudem hľadať vinu u seba. Film má dve hodiny, pozeral som ho od polnoci do tretej hodiny rannej a mnohokrát som musel vrátiť rekordér na miesto, ktoré som si naposledy pamätal. Čítať dve hodiny titulky filmu, kde väčšinu času na obrazovke tróni ušatý zmrd bez výrazu, bolo nad moje sily. Pamätám si na neho i na celú absurdnú politickú scénu v Taliansku v oných rokoch. Ale teraz máme u nás doma toľko podobných, že ma dávno minulé príbehy z Talianska nemohli zaujať. A okrem toho som nepochopil, načo bolo treba nakrúcať nudný film, keď stačilo z toho urobiť jeden článok do ilustrovaného časopisu. (01.08.2012)

Režijní orgasmus. Nesmírně vytříbená a formálně sofistikovaná filmová rekonstrukce politického a společenského dění v Itálii 80. let, která v sobě kloubí náročnost filmové režie i náročnost kladenou na percepci diváka. Zajímavá je dualita skrytá uvnitř filmu - na jedné straně étos a skutečně strhujícím způsobem podaný obraz událostí a výsek biografie význačného politika, jehož život vypadá ve filmové podobě tak zajímavě a cool, na druhé straně ale realita skutečnosti, která nutně musela být svému filmovému odrazu více než nepodobna, trendy moderní narace semelou cokoliv a pak i život politického suchara vypadá jako ten nejpřitažlivější curriculum vitae...stačí to ,,jen" umět natočit... Úsporné herectví Toniho Servilla je dokonalý kalkul, zvláště v kombinaci s k dokonalosti dovedenou okázalou formou. Právě proto je Il Divo filmem přesahujícím italské prostředí, jelikož nabízí ryze kosmopolitní příběh prezentovaný postmoderními filmovými prostředky. Podobný ,,křesťanský demokrat" se najde v historii většiny zemí západního světa, byť primárně jde o biografii skutečného Giulia Andreottiho. Každopádně režijní rukopis Paola Sorrentina patří k naprosté světové špičce. Podobné filmy: Duel Frost/Nixon (31.07.2010)

Po herecké, režijní i vizuální stránce je to nepochybně brilantní kus, a kdybych chtěl být objektivní, musel bych se za ty tři hvězdy nahoře stydět. Jenomže přemítaje o tom, co jsem si ze zhlédnutí zmíněného brilantního kusu odnesl, dospěl jsem jen k trojímu: totiž, že Andreotti je vskutku tajemný muž, že moc člověka korumpuje a že bych se neměl hrbit. Nic z toho není důvodem, abych film musel vidět znovu. (20.01.2011)

Čiernoprdelnícka mafia mrazivo zábavne. Voskovo koženný xicht predstaviteľa božského Giulia Andreottiho by mohol rovno kandidovať do senátu. Strnulá hlava so smiešne odstávajúcimi uškami v scéne pod tmavým obrazom zvieraťa živo pripomenula obrazobáseň čiže básňobraz Hlava brava z knižky Ľubomíra Feldeka Zelené jelene, v ktorej bol tiež vladár (Aladár) , likvidujúci prejavy opozičného myslenia. Škoda len toho množstva, mien, vzťahov a udalostí v náznakoch, v ktorých som sa ako neznalec talianskej politiky dosť strácal. (03.12.2008)