Réžia:
Martin ScorseseScenár:
John LoganKamera:
Robert RichardsonHudba:
Howard ShoreHrajú:
Ben Kingsley, Sacha Baron Cohen, Asa Butterfield, Chloë Grace Moretz, Ray Winstone, Emily Mortimer, Christopher Lee, Helen McCrory, Michael Stuhlbarg (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Hugo Cabret (Asa Butterfield) je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, jenž tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz. Alespoň v to doufá. Neutišitelná zvědavost přivede Huga k nerudnému prodavači mechanických hraček (Ben Kingsley) a od něj i k jeho chráněnce (Chloe Grace Moretz), která, ač je to neuvěřitelné, drží v rukou klíč k rozluštění Hugovy životní záhady. Jak k němu přišla? Jaké tajemství skrývá její adoptivní prarodič, že o něm nesmí nikdo mluvit? Skrývá robot skutečně otcův vzkaz? A dokáže Hugo na všechny tyhle otázky odpovědět dřív, než ho dostihne ruka zákona v podobě přísného nádražního hlídače (Sacha Baron Cohen) a pošle ho do sirotčince? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (16)
Recenzie (1 350)
Hugo a jeho velký objev je Scorseseho pocta filmové historii i mechanickým strojům, potažmo umění lidských rukou. Vizuál filmu je velmi propracován a celý ten snový svět strojů a stroječků se pak přeměňuje na pulsující Paříž, která je také strojem svého druhu. Filmově mne potěšily Hugovy pohledy z hodin, samozřejmě honičky s vrzající nohou, nebo také scéna, kdy Sacha Cohen coby policejní inspektor pátrá na vrcholu hodinové věže se svým psem úplně stejnými pohyby hlavy. Trailer: http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=P9OZU3NPmww ()
Nebyl to snímek, o kterém bych si předem něco zjišťoval, a o to více mě potěšil tím, co znamená. Poctu zašlým magickým počátkům našeho milovaného filmového média v sytém pařížském přebalu, poctu jedné legendě od legendy druhé. HUGO se dá brát i za fajnové dětské dobrodružství, ale pro mě je to v první řadě moc pěkná pseudo-dějepisná pohádka. Ocěnuji komediální přínos postavy nádražního strážníka, Cohen to zvládl na výbornou. ()
(3D) /// ,,TEĎ...MOJI PŘÁTELÉ, SE VRACÍM K VÁM,...DO NAŠÍ SKUTEČNOSTI. MAGIE. SIRÉNY, CESTOVATELÉ, DOBRODRUZI...KOUZELNÍCI. POJĎTE SE MNOU SNÍT“..... /// Jsem trochu zklamanej, že po tom veškerým dobrodružství a tajnůstkářství se to zvrtne ,,JEN“ v cestu k srdci akademiků a milovníků filmu. Hlavně oni patrně půjdou s hodnocením vysoko. Trošku se s nima svezu, ale nechte si vysvětlit od synátora, proč přes super 3D nemá moc vo čem vyprávět... Přiznejme si to – nebude von ten Hugo, nakonec pohádka pro cinefily? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knížku ,,Velký objev Huga Cabreta“ kterou napsal Brian Selznick (v r.2007) číst nebudu. 2.) Jsem fascinován tímto snímkem.... nebo možná ještě víc tímto. 3.) Zjistím, že 3D má smysl. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * ()
Víc než jen pocta praotci filmových spratků (odkojených a dále přikrmujících žánry sci-fi, fantasy a hororu). Síť odkazů k filmům a tvůrcům, jež byli ovlivněni Meliésem, případně ovlivnili Scorseseho (který se k Meliésovi dostal přes svého duchovního otce Michaela Powella), má několik vrstev a k jejímu rozpletení zdaleka nestačí jedno zhlédnutí, neméně zábavné je ale odhalování ústřední myšlenky, kterou četné aluze podpírají. Film jako mechanický stroj k oživování vzpomínek, sbližování lidí a vytváření snů. Pouze sny filmové, nikoli ty reálné, jež mají podobu nočních můr, tady slouží ke spolehlivému úniku z reality (také proto vidíme převážně ukázky z Meliésových trikových filmů, méně z jeho rekonstruovaných aktualit). (Ve druhé zlém snu příznačně absentují hodiny, tedy čas jako rozměr, který jiným mechanickým vynálezům než filmu chybí.) ___ Příběh není rozdělen vedví, od začátku v něm jde o opravení porouchaného stroje, pouze první část více akcentuje mechanickou a druhá lidskou rovinu. Stroje nejdříve především vidíme. Jsou umísťovány do popředí mizanscény a Hugo k nim zároveň upírá veškeré své naděje. První část má také blíže ke groteskám, v nichž člověk funguje jako neživý, mechanický objekt. Část druhá, od oživení automatona, je částečnou negací modernistického nadšení z technického pokroku. Hugo si začíná uvědomovat, že stroje na jeho samotě nic nezmění. Z hlídačovy mechanické nohy, dosud sloužící ke generování gagů, se stává prostředek ke sblížení s květinářkou, která ztratila bratra u Verdunu (masové zabíjení díky zapojení moderní techniky). Místa dění jsou rozšířena o Meliésovu domácnost a knihovnu. Větší prostor dostávají knihy a lidé. O technice se více mluví (teoretizuje), než aby byla zobrazována. ___ Mechanická teze a lidská antiteze pak logicky vede k filmové syntéze, ke spojení rozumu a citu, jak o něm psal například Jean Epstein (lyrosofie). V závěru také dochází k začlenění samostatných „kukátkových“ výjevů (gagů) jako z raného filmu do celku vyprávění. Stejně jako postavy i ony nacházejí své místo, svůj smysl. Film je vystavěn tak, aby mohl vyústit filmem. Nádhernější poklonu samotné ideji pohyblivých obrázků si nedovedu představit. ___ Snáz napadnutelné než navenek atypická vyprávění struktura jsou historické nepřesnosti, jichž se Scorsese dopouští. Uhýbání diváků před jedoucím vlakem lze ještě tolerovat při čtení knihy od Tabarda, který, jak se ukáže, nebyl přesný ani při psaní o Meliésovi, nikoli již ve vzpomínkách samotného Meliése, jež jiné autorovy omyly uvádí na pravou míru. Meliés na kinematograf nenarazil náhodou na pouti, na první veřejné filmové představení byl osobně pozván bratry Lumièrovými a kameru si nevytvořil z ničeho, nýbrž vylepšil již existující model od R.W. Paula. Opadnutí zájmu o jeho tvorbu nepřišlo až s první světovou válkou. Již okolo roku 1909 Meliés vzhledem ke své pracné metodě jednoduše nestíhal natáčet tak rychle, jak si doba žádala a poslední film dokončil v roce 1913. Tyto detaily jsou ale zastíněny neskutečně precizním oživováním staré Paříže a ještě starších filmů (nezapomenutelných je několik vteřin z Le Royaume des fées). Ty převodem do 3D získaly nový rozměr, aniž by pozbyly svého kouzla. Jsou sice vylepšené, ale nepřímo – zvýrazněním jejich významu. Scorsese se nejenom vyznává ze své lásky k filmu, zároveň nás vyzývá, abychom nezapomněli. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, J*A*S*M, SeanLSD, mcb, WhiteRussian () (menej) (viac)
Filmová báseň a krásna pocta rannej francúzskej kinematografii, ktorá pritom funguje aj bez jej znalosti ako klasický dobový dobrodružný film. Technicky brilantné s dôrazom na každý detail a pomalšia no príbehu adekvátna rozprávačská štruktúra výsledku vôbec neškodí. Len je potrebné sa naň naladiť a prežiť ho z pohľadu Kingsleyho postavy, čo Huga razom posúva na inú emocionálnu úroveň. Dôkaz, že Scorsese s pribúdajúcimi rokmi nestárne a kto má skutočne rád filmové médium, ten musí oceniť množstvo detailov, s ktorými sa tento režisérsky velikán pohral. ()
Galéria (117)
Zaujímavosti (38)
- Náklady na výrobu byly zhruba 150-170 milionů amerických dolarů. (NIRO)
- Film, na kterém jsou Hugo (Asa Butterfield) a Isabelle (Chloë Grace Moretz) v kině, se jmenuje O patro výš (1923). (voresprut)
- Georges Méliès (Ben Kingsley) ve skutečnosti po 1. světové válce pracoval na nádraží Gare Montparnasse jako hračkář. (HellFire)
Reklama