Milk

Nedělím lidi podle barvi pleti, náboženského vyznání ani podle toho, s jakými zvířaty rádi souloží. Je mi to zkrátka jedno. Dělím lidi pouze na ty potřebné pro společnost, na ty parazitující na společnosti a na Američany. To byl samozřejmě jen takový pitomý fórek, ale tento snímek z té "nejsvobodnější" země na světě ukázal, že kluci, kteří se po večerech šermují svými penisy, to ani tam neměli snadné. Mně se na to zase nijak zvlášť dobře nedívalo, protože to celé bylo jenom takové čekání na předem ohlášenou smrt v rytmu chlapských francouzáků, ale trocha humoru se tam nakonec taky našla a ta u mě vytáhla hodnocení ke třetí hvězdě. (21.10.2013)

Že by snad kolektivní herecký výkon roku? Jistě to všem může připadat jako přehlídka karikatur (a dle ohlasů to taky tak mnoho lidí bere), ale málo kdo si uvědomí, že pro napsané postavy byly předlohou skutečné osobnosti, skuteční lidé a hlavně - skuteční gayové. Jestli byly takzvanými karikaturami i ve skutečnosti pak není chyba scénáristů. Mně stačilo, když jsem viděl perfektní civilní výkon Jamese Franca, ten přeci není ve filmu žádnou napodobeninou ani karikaturou gaye. Proto si myslím, že herci odvedli obrovský kus práce a ten "titul" kolektivní herecký výkon roku bych jim udělil. Samotné téma je kontroverzní až na půdu americké akademie a v políčku pro počet proměněných nominací určitě nezůstane současná nula. Když nad tím však přemýšlím, nevím za co bych toho Oskara udělil, Sean Penn je sice skvělý ale Frank Langella jej předčí ve všech ohledech, to samé se dá říci o Gus Van Santovi a i ostatních nominovaných, samotné klání bude zajímavé sledovat (já nad ceremoniálem ještě hůl nezlomil). Milk si zařazuji do poličky s názvem jednou a dost, film mě chytil za srdce, nenudil mě a dozvěděl jsem se zase něco nového, ale nevidím jediný důvod projekci opakovat. (31.01.2009)

Průměrně natočený životopisný film s pěknou dobovou stylizací a velmi černobíle napsanými postavami. Nicméně výborní herci v čele s Seanem Pennem vytahují Milk do nadprůměru a vůbec celý film mě zase o kousek víc přesvědčil o tom, že USA je jedna z těch nejpuritánštějších a nejkonzervativnějších zemí vyspělého světa. (01.05.2009)

Gus Van Sant a jeho oblíbené téma. Seznam herců je oslňující, ale nějaké úznání si zaslouží akorát Franco, protože ostatní přehrávají tak, až to není hezké. Na to jak je to ožehavé a pro film vděčné téma, mi tady chyběly silnější scény, které by podpořily ty velká slova, která Milk co chvíli vykřikuje do davu. Nudný film bez špetky originálnosti, který se snaží vzbudit pocit, že v něm jde o víc, než jen o pár duchaplných myšlenek, které se mi tam podařilo objevit. (21.12.2008)

Absolutně dokonalé. Milka jsem si v době uvedení příliš neužil (oscarový humbuk). Teprve nyní s dvouletým odstupem a novým zhlédnutím mohu směle prohlásit, že se jedná o vynikající záležitost, které zmiňovaný oscarový humbuk spíše ublížil než pomohl. Režisér Gus Van Sant opět uchopil svoje životní téma a natočil netypický životopisný film, který převyšuje Raye, Walk the Line a vůbec všechny ty "oscarové hity", po kterých po roce neštěkne ani pes. Harveyho Milka tak zastihneme jako zralého muže uvědomujícího si své problémy a potřebu něco s tím udělat. Van Sant se plně podřizuje estetice 70. let, takže nejednou divák nabude dojmu, že nesleduje historický film natočený v současnosti, ale snímek, který vypadá, že byl natočen právě v těchto 70. letech. Tomu napomáhá též skutečnost, že film obsahuje také spoustu archivních materiálů z té doby, přičemž někdy je těžké odlišit, zda sledujeme archivní či nově natočený materiál. Oscarové ocenění za nejlepší původní scénář je sice stále polemické, nicméně je nutno poznamenat, že scénárista Dustin Lance Black dává prostor oběma stranám, tedy jak té prohomosexuální, tak i té konzervativně orientované, a snaží se o nečernobílost postav. Jinými slovy Dan White (Josh Brolin) se zde nejeví jako prvoplánový hajzl, za kterého je leckdy vydáván. Totéž platí i o Harveym Milkovi (Sean Penn), který zde také není za světce, ale za člověka, jenž má pochopitelně i svou slabou stránku. Herci se svých rolí zhostili naprosto fantasticky (včetně Diega Luny, který mi před dvěma lety přišel maximálně otravný). Sean Penn odvedl neskutečnou práci a Harveyho Milka ztělesnil bez teatrálního přehrávání a podařilo se mu vyvarovat nechtěné parodii sebe sama. Jeho oscarové ohodnocení je proto z dnešního pohledu zcela zasloužené. Milk je tak neprávem nedoceněný snímek, který oceníte, pokud jej uvidíte s dostatečným odstupem a bez umělého humbuku. Je třeba se však naladit přesně na tu vlnu, kterou Gus Van Sant po vás požaduje, a za druhé, nesmíte očekávat to, čím Milk není, tedy politickou objednávkou pro homosexuální menšinu. Což je ovšem pro mnohé diváky velmi problematické a z těchto důvodů pak rozumím záporným hodnocením. (20.05.2011)