Milk

O nejakym Milkovi jsem v zivote neslysel a i kdyz jsem zhruba vedel, o cem film je, tak jsem byl zvedavej, jesli do danyho zanru vnese neco novyho. Nevnese. Nemuzu za to vinit scenaristy, byly svazany pravdivym zakladem pribehu, ale podobnej dej uz byl provarenej fakt hodnekrat. Druha vec je konec, kterej nejenom, ze mi prisel nerealistickej (jenze holt pravdive skutecnosti), ale v zaverecnym infu se clovek dozvi hromadu zbytecnejch informaci i o postavach, kterejch jsem si behem filmu sotva vsimnul, ale aby se zminily, jak to dopadlo s Navrhem 6 a podobne, to ne. Nicmene i pres tohle vsechno Van Sant vypravi pribeh v docela sviznym tempu, dokaze ho podat zajimave a misty napinave a i kdyz se treba resi neco dulezityho, porad si to udrzuje takovou docela pohodovou atmosferu. Coz nevim, jesli je plus, nebo minus. Ve filmu totiz kolikrat nevite, jestli se mate smat, nebo to brat vazne. Za coz hlavne muzou herci. Nemam problem sledovat ve filmu teplouse a treba takova Zkrocena hora ukazala, ze i kdyz jsou teply, muzou se chovat jinak naprosto normalne. Jenze tady to je neskutecna sestava super buzerantu s charakteristickejma gestama, hlaskama, proste vsim, ze fakt uz byly misty k smichu a skoro pusobily jak nejaky karikatury. Vyjimky se najdou, ale rozhodne ne v hlavnich rolich, obzvlast Sean Penn, kdybych nevedel, co je zac, tak bych ho hned dal za krale gayu. Ale kdyz pominu ten fakt, ze jsou ze sebe vsichni nuceny delat super gaye, porad tu zustavaj skvely herecky vykony, hlavne samozrejme Penna a pak me i mile prekvapil James Franco, kteryho ale stejne radsi priste uvidim v nejaky zhulenecky komedii, nez takhle. Kdo se mi naopak nezdal, byl Josh Brolin, kterej furt vypada za peknyho gaye, ale bejt jim nema a furt se tam tak otravne motal. Druhej, jeste otravnejsi, byl Diego Luna. Nicmene kdyz pominu ten fakt s prehnanym teploustvim a to, ze Van Sant desne nadrzuje gayum a vsichni ostatni sou za zly, porad se jedna o zajimave natoceny drama, ktery ani na chvilku nenudi. (11.01.2009)

Mléko z posvátné krávy bojovníků za práva menšin(y) bylo vydojeno do poslední kapky. Nabízí se však vtíravá otázka, zda by byl tento film stejně tak výtečný, jiný a inteligentní i v případě, že by jej svou režijní bravurou nesignoval Gus Van Sant a samotného Harveye Milka nezosobnil uhrančivý Sean Penn. Lépe se tím nezaobírat. (06.03.2009)

„Ako sa učí homosexualita? Ako francúzština?“ Mám s týmto kalkulom dva problémy: na homosexualite nevidím na rozdiel od režiséra nič zvláštne (tým pádom mi pripadá čudné nakrúcať o nej filmy) a nemám rád pseudo rebelov, ktorí si postavili kariéru na drogách, alkohole a nafetovanom mlátení novinárov a teraz sa tvária ako svätí za dedinou. Narážam na nesympatického Penna, ktorý si kariéru (okrem hŕstky dobrých výkonov - 21 GRAMOV, TAJOMNÁ RIEKA) založil na vulgarizmoch. Teraz, po štyridsiatke, sa hrá na polepšeného ľudomila, ktorý chápe menšinám a bojuje za ne (ÚTEK DO DIVOČINY... ale ten ma bavil). Ani sto Oscarov môj názor nezmení – stále to bude ošúpaný kretén. Ale páčil by sa mi MILK viac, ak by ho nehral Penn? Asi nie. Je to dlhé a nudné. Moju pozornosť si udržal len vďaka perfekcionistickej atmosfére (dobové kostýmy, autá, účesy) a niektorým hercom (Emile Hirsch, Diego Luna, Josh Brolin, James Franco). Radšej si dajte R E N T. (21.03.2011)

Nedělím lidi podle barvi pleti, náboženského vyznání ani podle toho, s jakými zvířaty rádi souloží. Je mi to zkrátka jedno. Dělím lidi pouze na ty potřebné pro společnost, na ty parazitující na společnosti a na Američany. To byl samozřejmě jen takový pitomý fórek, ale tento snímek z té "nejsvobodnější" země na světě ukázal, že kluci, kteří se po večerech šermují svými penisy, to ani tam neměli snadné. Mně se na to zase nijak zvlášť dobře nedívalo, protože to celé bylo jenom takové čekání na předem ohlášenou smrt v rytmu chlapských francouzáků, ale trocha humoru se tam nakonec taky našla a ta u mě vytáhla hodnocení ke třetí hvězdě. (21.10.2013)

Známý americký režisér Gus Van Sant uchopil své zásadní téma, tedy problematiku homosexuálů (zajímavé, že tady emancipace pokulhává, lesbičky jdou vždy až v druhém sledu), a proměnil ji ve svůj jednoznačně nejsilněji působící film. Autentický životopisný příběh homosexuálního aktivisty a sanfranciského politika Harveyho Milka, který posunul významně americký civilizační vývoj svým důrazným lpěním na nezadatelných lidských právech týkajících se všech, tedy i menšin, je modelovým příkladem Van Santovy režijní práce - intuitivní skloubení hollywoodského biografického filmu (s použitím autentických dobových záběrů, skutečně dokonale vytvořenou mizanscénou, sklonem k mírnému patosu (řeka svíček, Milkovo tělo při střelbě...), okázalou adorací hlavních hrdinů...) a osobitého stylu i syrově zraňující otevřenosti raných Van Santových snímků a jejich výlučné poetiky - i tady je homosexualita ponejvíce prokletím, jelikož prudérní okolí ji za prokletí považuje, v duchu vynikajícího Mého soukromého Idaha je normalitou prostituce coby základní zdroj obživy a útěk do halucinogenních světů coby jedna z mála cest do vnitřního bezpečí. Harvey Milk je odzačátku psanec své sexuální orientace, který se ale se svou společenskou úlohou nehodlá smířit - cesta politické změny by mohla být návodová i pro dnešní svět a současnou dobu... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Times of Harvey Milk, Bobby (04.03.2009)